Ze světa Warhammer je toto první kniha, kterou jsem četl. Jeden kolega v práci je fanoušek této řady a nejednou mi, když viděl, že objednávám nějaké knížky, vyprávěl o titulech z této série. A dá se říci, že mě zaujal a já se poté rozhodl blíže se s tímto tématem seznámit. Nepříliš poutavý začátek tohoto příběhu se brzo přesune k bojové scéně, kdy hlavní hrdina zaútočí na bestii, která se z lesa vrhne po dívce. V této chvíli ještě neznáme jméno ani této dívky, ani hlavního hrdiny (natož příšery, má-li vůbec nějaké). Hlavnímu hrdinovi je dvanáct let, stejně jako Elysse (jak se zachráněná dívka jmenuje), kterou zachrání v Lese Stínů. Ta mu neobvyklým způsobem (je totiž tak trochu čarodějka) ošetří zranění, která při boji utržil, odmění se mu (ne však tak, jak si nyní zřejmě většina lidí mylně představuje, tak až o trochu později), a jelikož on nemá jméno, kterým by ho mohla nazývat, pojmenuje ho podle svého starého imaginárního přítele - Konrad. Takto začíná příběh Konrada s podivým levým okem, které nevidí normálné svět, ale události, které se teprve stanou. Toto téma mi trochu připomnělo trilogii Kníže mečů od britského autora Michaela Moorcocka, kterou v letech 1992-1994 vydalo plzeňské nakladatelství Laser. V těchto knihách disponoval (nakonec) kníže Corum taktéž „darem“. Přišel o oko a o ruku a místo nich dostal od knížete Schoola (za malou protislužbu) oko boha Rhynna a ruku boha Kwlla. Svým novým okem viděl do podsvětí a svou novou rukou z něj mohl přivolávat bytosti, které tam již poslal. Někdo by mohl Konradův „dar“ považovat jednoznačně za výhodu. Může to být dar, ale rovněž to může být prokletí. Vidět totiž, co na nás (a naše blízké) čeká, by již tak veselé být nemuselo. Říká se, že někdy je lepší nevědět, co nás čeká a mnohdy nás bohužel skutečně nemine. Vědět totiž, jaké neúspěchy, zklamání a bolest máme před sebou (a v jaké míře), tak by mnohdy člověk mohl propadnout panice či depresi. Vidět výherní čísla sportky a vidět, že za půl roku budeme v bolestech a dlouho umírat je poněkud rozdíl. Tušil jsem, že nejspíše půjde o jednodušší dobrodružství, ale jak jsem se již mnohokráte sám přesvědčil, i takovéto příběhy dokáží člověka mnohdy zaujmout a skvěle pobavit. Zhruba celou první třetinu se vcelku nic neděje, čtenář se pouze seznamuje s okolím a postavami. Chvílemi jsem si říkal, že ten rozjezd již trvá nějak moc dlouho. Jakmile však Konrad v lese narazí na nepřátelskou armádu, "klid jde do kytek" a začíná se konečně něco dít. Autorův popis vyhlazení vesnice, kdy bestiální, tupá síla armád roztodivných zrůd v okamžiku, kdy se vypořádají s nepřítelem se stále neukojeny a lačníc po krvi pouští do boje mezi sebou, je velice zevrubný. Poté se již děj začne zamotávat a dále vyvíjet a již to není tak poklidné jako na začátku, kdy jako by o nic nešlo. Konrad putuje s Wolfem, kterému dělá panoše a kterého doprovází pořádně ani neví kam a proč. Cestou začíná být jasné, že bestie mají o Konrada eminentní zájem (respektive o jeho likvidaci). Svou cestu skončí v severním Kislevu, ve zlatém dole, který se nachází v Horách na konci světa, poblíž Beljevortského průsmyku, kde se z nich stanou strážní. Zde se Konrad naučí boji se zbraněmi i beze zbraní a rázem zde máme hrdinu, který nám na počátku knihy chyběl. V tomto okamžiku jsme již téměř na konci tohoto dobrodružství. Jaké bylo mé překvapení, když příběh skončil a nic ce nevyřešilo. To mne vážně trochu rozladilo. V ten samý okamžik jsem si připomněl kamarádovo rozhořčení na konci filmu Pán prstenů: Společenstvo prstenu, který taktéž končí doslova v půli kroku bez jakéhokoli ukončení. Tento román klade mnoho otázek, ale téměř na žádné neodpovídá. Pomalý vývoj událostí na začátku dobrodružství byl zřejmě dán seznamováním s Konradovým dospívánám. Jelikož se jedná o první knihu ze série, musel být dán tomuto úvodu do Konradova života prostor, to je vcelku pochopitelné. Taktéž však chybí jakékoli vyvrcholení a ukončení příběhu. Toho se zřejmě dočkáme až v pokračování. Nebyl to však špatný příběh (lépe řečeno jeho nijak nezakončená část) a ačkoli mi styl vyprávění chvílemi připadal poněkud strohý, docela se těším na pokračování, kde snad již na nezodpovězené otázky konečně naleznu nějaké ty odpovědi...