Na nový Koniášovský příběh jsem se těšil už doby, kdy jsem dočetl povídku z Legií Nesmrtelných. A nutno říct, že nezklamal. Na druhou stranu ale ani nepřináší nic moc objevného(až na několik drobných nápověď o Koniášově minulosti a lehké naznačení věcí příštích), ale jsem tomu spíš rád. Koniáš bude zase bojovat proti přesile a zase z toho vyvázne na poslední chvíli. Unikne klanu srmtonosných ninjů, císařovu komandu i konventu. Nakonec to ale nebude meč v rukách skvělého šermíře co mu dá nejvíc zabrat. Knížka je dost podobná na první koniášovský román hromada intrik, soubojůa troška magie, stejně jako v NOČ si zde prohlédneme Koniáše i z pohledu jiných osob. A jako obvykle Koniáš neposlechne tu rozumější část svého já a dostane se do zbytečných problémů. Pořád totiž platí Koniášovské motto: Špatná rozhonutí plodí jen další špatná rozhodnutí. Ale nejhorší je sejít z cesty... Knize se prakticky dají vytknout jen dvě drobné chyby. A to poměrně vysoká cena a nepříliš dobré korektury. Pořád mě zaráží jak jsem mohl objevit tolik překlepů a chyb, když jsem byl tak zažraný do příběhu. Ale to sjou jenom kosmetické vady, které nedokáží hodnocení srazit ani o jednu hvězdu dolů.

Jestli budu mít v brzké době čas na opětovné přečtení Vlka samotáře, tak ten seznam objevených chyb rád pošlu. Na druhou stranu mám teď další věci na čtení a ten čas nejspíš hned tak nebude. Těch chyb jsem neobjevil nijak mnoho, spíše jsem se pozastavoval nad tím, že jsem tam vůbec nějaké chybky a překlepy našel, protože obvykle nedetekuju chyby žádné. Rozhodně to neměla být bráno jako invektivum vůči vaši práci, milý Jirko:-D

Tento román musí potěšit všechny, kdož si oblíbili Koniáše a jeho příběhy. Jsou zde všechny oblíbené ingredience i pár nových. Klany ninjů, čarodějné klany v ústraní, pozůstatky dávných dob, perfektní popisy prostředí, černý humor, na svůj cíl soustředěný Koniáš, sympatické vedlejší postavy na obou stranách barikády a samozřejmě pan spisovatel ve vrcholné formě. Žamboch nejenže odhaluje další podrobnosti o svém světě, ale připravuje si půdu pro další příběhy a plynule navazuje na už napsané (závěr je takřka doslova převzatý z kolibříka Konec vlka samotáře, pan Lasička příjde ke svému jménu apod.). Za zmínku stojí ale nejen propracovanost světa, ale i autorova snaha neustále dokreslovat Koniášův charakter, zde díky postavě kouzlu propadnutého Lakela Lumbiho, ale jako svého druhu zrcadla mohou posloužit i ninja Bamegi a lord Varatchi. Vlk samotář je prostě dokonalý koniášovský román - pokud máte Koniáše rádi, budete nadšeni, pokud jej ještě neznáte, neváhejte se seznámit. Jen pozor na grafickou úpravu. Nemusí sednout každému, ale potěšení z textu samého rozhodně nezkazí.