Knihovna jako totalitně monstrózní mašinérie, lidé vstávající z hrobů, mládnoucí a nakonec mizející v dělohách, jeden náboženský prorok a mezi tím vším chudák majitel antipohřbívací služby... Dick si tentokrát popustil uzdu i na své poměry. Černý humor z knihy doslova chlístá. V pozadí každé scény, akční i milostné i filozofické, je cítit úšklebek, který může být pobavebný, zlomnyslný, ale i smutný. Hlavní hrdina prochází příběhem jako tragický Don Quichot a i jeho sebeodvážnější kousky vedou jen k jeho porážce. Otočení času může být nakonec opravdu ohlášením Božího soudu nad lidstvem, které, i když nestárne, ale mládne, je pořád stejně sobecké a despotické a zkažené. Nakonec, asi opravdu nezbývá, než se otočit k nebesům a doufat... Argo a jeho dickovská edice mi dělají radost. Dicka jsem nikdy neměl moc chuť číst, ale to, jak vypadají knihy této edice pěkně vedle sebe mě fascinovalo...pak jsem si přečetl anotace a to mě fascinovalo ještě víc a po přečtení pár knih jsem se stal fanouškem. I v této knize přitom Dick dokazuje, že označovat jej za sci-fi autora by bylo hrubým podceněním jeho tvorby a i když se jedná o četbu bohatou na myšlenky, neznamená to, že by se kniha nečetla jedna báseň.