Další divoké dobrodružství agenta JFK, se svým parťákem Vincentem Vegou, začína ve stylu terminátora(ano, kluci poskakují v nové ralitě nahatí). Tak nám příběh plný hlášek, ostatně jak už jsme si u pana Procházky mohli zvyknout, vesele začíná. Taky je tady připraveno pro pozorného a sečtělého čtenáře několik nárážek na kultuvní díla(např. Pulp Fiction). Pak se Kovář dostává do reality, kde by si odpůrci houbové smaženice moc neužili. Jako houbičky tady vypadá totiž skoro vše: od automobilu po až po rezidenta, profesora, s přiléhavou přezdívkou, "Dědečka Hříbečka". Na první pohled vypadá vše ohromně vesele, jenže neni tomu tak docela. Samotný děj je dosti pochmurný o konci ani nemluvně. Pro všechny milovníky akce a chtrých hlášek, jako jsem já, skvělá volba, pro ostatní o dvě hvězdičky méně.

JFK s Vincentem Vegoum se nacházejí v časoprostorovém letounu na hranicích mezi dimenzemi, kde čelí útoku řízených výronů protoplazmy. Vincent na střeleckém stanovišti zkušeně a bez zjevného soustředění likviduje útočící hyperfantómy, které má na svědomí kdo jiný než již tradiční padouch Xaverius Hawk. Ten vytváří hyperfantómy, které způsobují na stávajících světech chaos. To ovšem Agentura nemůže připustit. Po předchozí misi byla šéfová Ljuba Bytewská přestěhována ze švýcarského technologického ústředí CERN na záložní fantómdrom na Moravu. Akce Tunguzka se nevyvíjela dle nastíněných scénářů. Po úspěšném průletu nad Sibiří se měli vrátit do výchozí reality, kde mělo pokračovat Kovářovo vyšetřování Oddělením vnitřních záležitostí. Jenže návrat se docela zkomplikoval. Celou dobu byli pronásledováni rojem samonaváděcích časoprostorových fantómů, které je tlačily někam do reality roku 1945. Poslední diagnostika stroje nahlásila, že byl spuštěn autodestrukční systém... Toto dobrodružství se mi ne příliš pohodlně rozečítalo. Neustálé narážky na průpovídku jak se říká v Paříži čtvrtlibráku (hamburgeru) notoricky známou z filmu Pulp Fiction (a mnohé jiné) mne trochu rozladily. Humor se mi zdál opět dosti nucený (někdy vyloženě hodně), u většiny ne příliš vtipných (někdy až poněkud trapných) hlášek by jen prospělo, kdyby v příběhu raději vůbec nebyly. Ne nadarmo se říká všeho s mírou. Andrea de Villefort, která se snažila ve světě D99 vyřešit jakousi krizi je tamtéž bez možnosti návratu uvězněna. Jelikož celá základna Agentury je okupována houbami, musela být kompletně evakuována a Johnovi tak nezbývá, než se tam vypravit, a připojit se k Andree, která by mohla potřebovat jakoukoli pomoc. Jak se ukáže, i po relativně dosti dlouhé době je Kovář u některých spolupracovníků stále (minimálně) neoblíben. Profesionalita ovšem zamezí všem sporům a všichni dohromady tvoří skutečně fungující tým. Takovýto druh nebezpečí jsme zde ještě neměli. Houby nejsou zrovna klasičtí protivníci, ale každý, kdo se do tohoto dílu JFK začte, se přesvědčí, že to může být pěkná polízanice. Měl jsem však neodbytný dojem, že si autor dělá legraci z hlavního hrdiny, z cyklu samotného a ze čtenářů v první řadě. Trochu mi tento příběh připomínal nějakou moderní pohádku pro malé děti. Velmi malé děti. Jako by autor ve svém houbovém rozčarování při sepisování tohoto příběhu sám konzumoval lysohlávky. Možná proto se mi tento díl líbil asi nejméně z celé série. Cyklus JFK se velice slušně rozjel a nastavil laťku jakési optimální kvality jeho pokračovatelům. Tento příběh má však tuto laťku vysoko nad hlavou. Co jednou rozečtu, to také dočtu. Někdy se totiž může stát, že se příběh postupem děje vyvine a čtenář bude nakonec příjemně překvapen. Nakonec tedy pouze akce v Palmovém světě trochu vrátila příběh do klasických kolejí. To je však velice málo.