Nemůžu si pomoct, ale čém víc toho od Gartha Ennise přečtu, tím větší mám pocit, že má slabost pro Iry (žádný div, když on sám taky pochází z Irska), týpky kteří přijdou o své nejbližší a chtějí se pomstít, přičemž si se svými protivníky rozhodně neberou zrovna servítky a pro nájemné zabijáky. Kromě toho asi zbožnuje skvělé dialogy a komiksy plné akce a hlášek, ale to je celkem nabíledni, jinak by přece takové komiksy nepsal. Všechno tohle najdete i u Hitmana. Hlavní hrdina je zabiják, kterého pokousal velký zlý ufoun a on tím získal superschopnosti-telepatii a rentgenový zrak. A tak se rozhodl, že bude zabíjet superpadouchy. Ano superpadouchy a jenom je, Tommy Monaghan je Ir a má své zásady, ty mu brání střílet dobré lidi a policisty. A možná ještě pár dalších ale ten zbytek lidstva klidně zmasakruje. Rage in Arkham, první příběh knihy nás stručně seznámí s Hitmanem a jeho kolegy z baru u vysloužilého zabijáka Noonana včetně Tommyho kamaráda Pata a jeho budoucí holky. Tommy se nechá zlákat velmi lákavou nabídkou-za zabití Jokera zavřeného v Arkhamu dostane milion dolarů. Jenže práci mu zkomplikuje jak Batman a snbaživá a nezkorumpovaná policistka Tieglová, tak i fakt, že celá akce je jedna obrovská bouda. Deset tisíc kulek přímo navazuje na první příběh. Tommy dostane celkem obyčejnou zakázku na druholigového superpadoucha Nightfista, který krade fetákům drogy, ale pro jistotu si na krytí zad pozve dávného parťáka z vojny v zálivu, přece jenom mohla by to být past. A taky že je. Na Tommyho čeká prvotřídní zabiják najatý žijící polovičkou siamských dvojčat, který se chce hitmanovi pomstít za smrt svého bratra a tím pádem celé poloviny těla. Všechno se krutě zvrhne a Tommy přichází jak o kámoše Pata tak o svou holku, byť o každého zcela jiným způsobem. Navíc to sám pěkně schytá a tak není div, že je pěkně naštvaný a chce se pomstít. A to on umí opravdu pořádně, dalo by se říct po Punisherovsku. I když oběma příběhům vévodí akce a hlášky, jak bývá u Ennise zvykem, každý je úplně jiný. První je takový v podstatě veselý crossover s batmanem a spol., kdežto druhý je temný příběh o pomstě a přátelství. Přitom obě polohy Hitmana mají své kouzlo, ale osobně dávám přednost té drsnější variantě. A nemůžu se nezmínit o kresbě McCrey, který exceluje zejména v mimice obličejů, tam je nejspíš nepřkonaná, za to některé kresby postav mě osobně tak úplně nesedly, ale to je holt otázka jiného vkusu. Každopádně jde o velice povedené komiksové dílo, které si žádný fanda nesmí nechat ujít.