Některé příběhy jsou nesmrtelné. K nim bezesporu patří i Gateway Frederika Pohla. Poprvé jsem ji četl v roce 1991 (nakladatelství Transit), ale ani překlad, grafická úprava obálky, či kvalita vazby se nedá srovnat s knihou, vydanou nakladatelstvím Laser v roce 2004. Ne omylem vyšla v edici "Mistrovská díla SF". Její děj nás zavede na asteroid Gateway, který je pozůstatkem rasy, o které nikdo neví, odkud přišla, ani kam se poděla. Asteroid s flotilou předprogramovaných lodí je jediným důkazem, že tu kdy byli. Dobrodruzi, nebo ti, kteří již nemají co ztratit, se s nimi vydávají na cestu s vidinou bohatství, které jim možná přinesou. Častěji však ne...

První Gateway mi byla odporučena kamarádem se slovy: „je to sci-fi a psycho. Další části jsou také dobré, ale už jenom sci-fi.“. K pokračováním jsem se ještě nedostal, ale po přečtení první knihy vím, že měl pravdu. Psychoanalýza hlavního hrdiny s mírně zavádějícím holčičím jménem Robinette je vzácně čtivá a s prolínačkami na minulé události tvoří kompaktní celek. Jediné co rušilo čtení, byly vložené texty – útržky z přednášek, plakáty a další psaníčka. V tomto vydání románu dle mého názoru nejsou vložené příliš šťastně. Čtu si nějakou napínavou nebo „jen“ dobře rozepsanou pasáž a najednou je tam něco jiného. Rozumím tomu, proč tam vsuvky jsou, a líbí se mi. Jenom si myslím, že by měli byt zapracované jiným způsobem. Pak bych Gateway neměl co vytknout.

Hodně dobrá kniha a především příklad toho, že nepotřebujeme nijak akční děj, pokud máme dobrou záhadu a vše zabalíme do hávu romantiky a nebezpečí. Ta záhada spočívá v řadě lodí mimozemské civilizace, které byly zanechány ve Sluneční soustavě z neznámých důvodů a které jsou přednaprogramovány k letu na neznámá místa - někdy se vrátí, někdy ne. Někdy přivezou něco zajímavého, jindy se vrátí s prázdnou. Vsednout do takové lodi je risk, ale také výzva. jen je třeba se vypořádat se streachem a vztahem k ostatním členům posádky, potažmo lidstvu vůbec - což je obsahem druhé linie knihy. Ta mě osobně tolik nebrala, protože spíše než opravdovou psychologii mi připomínala představy oo psychologii dle amerických seriálů (i když je pravda, že tam nebyl psyciatr počítač), ale vše napravuje ona první linie - vlastně se v ní nic nestane, ale je napínavá od začátku do konec a i té psychologie je v ní dost a líp. Pohl se ke svému nápadu ještě několikrát vrátil, ale tady je to všechno prostě a jednoduše poprvé. S tím se nedá soupeřit. Nové vydábní knihy je zcela logicky v rámci edice Mistrovská díla sci fi a je radost pohledět na celou řadu. Každopádně jedna z nejlepších sci fi na našem trhu.