Tak tohle je docela legrace. Název knihy slibuje něco, co kniha samá vůbec nemá – např. akci a souboje. Nebo co jiného ve vás evokuje slovo válečník, že ano? V dnešním díle Ryšad dostává další (ehm) zajimavý úkol. Jeho kamarád se dostal do problémů a potřebuje k sobě ozbrojeného bodyguarda. Až posud by se nedalo nic namítat, pokud by ovšem zmíněný bodyguard ze všeho nejradši se svým chráněncem nevymetal večírky – a netlachal. No dobře. Dialogy nepatří k nejhorším, ba dokonce jsou docela dobré. Živé a přehledné. Zato soubojů a vůbec všeho toho, co by měl válečník dělat, najdete v knize pomálu. Takový hodně nízký průměr, řekl bych. Sledování děje z pohledu několika různých postav sice dodává příběhu trochu šťávu, ale také jich není mnoho. Zápletka sama, tedy hlavně identita nepřátel, je v samotném ději rozplétána dost pomalu. Docela dlouho vůbec netušíte, koho má vlastně Ryšad proti sobě. Což je dobře. Špatný je naopak výběr postav. Hergot, když si vymyslím skorovšehoschopné mágy, tak jim dám v příběhu trochu víc prostoru, ne? I když to by pak kniha neměla skoro šestset stran, ale s přehledem by se vešla do třetiny. A osobně si myslím, že by jí to moc a moc prospělo…