Mám tu před sebou další Drakobijce s pořadovým číslem deset na obálce. Zmiňovat se o tom, že Drakobijci jsou výřezem toho nejlepšího ze soutěže o rukavici lorda Trollslayera bude asi nošením dřeva do lesa. Kniha obsahuje celkem šestnáct povídek z toho dvě patří hostujícím autorům. Kniha proto vcelku narostla do gigantických rozměrů a čítá přes pět set stran. Já osobně mám u povídkových knih jednu libůstku a to takovou, že si u každé povídky napíšu číselné hodnocení, to nakonec sečtu a vydělím počtem povídek. Vyjde mi číslo, které je pro mě alfa a omega, co se týká kvality dané antologie. A jak dopadli desátí Drakobijci? Na úvod si musíme říct, že jsem do hodnocení nepočítal hostující povídky, ale pouze právě ty soutěžní. Celkem jsem tedy rozdal 2krát5, 3krát6, 4krát7, 5krát8 = 6,8 což je průměr soutěžních povídek. Musím se však pochlubit, že nejmenší hodnocení dostali právě první dvě soutěžní povídky a jak by tedy dopadlo posledních dvanáct povídek bez těchto slabých článků knihy? Hodnocení posledních dvanácti se vyšplhalo na 7,1, což je vskutku solidní průměr a vezmem li v potaz, že se jedná o dílka začínajících autorů, můžou se klidně v jedné kupě rovnat ostříleným matadorům literárního světa. U Drakobijců s pořadovým číslem deset se rozhodně nudit nebudete. Kniha má pěknou obálku a povídky jsou doprovázeny ilustracemi a samotným hodnocením k jednotlivým povídkám od samotného pana Bronce na konci. Nezbývá než se těšit a také účastnit dalšího ročníku drakobijců ať už jako čtenář, nebo přispěvatel a podpořit tak českou literární výheň mladých talentů, kteří se v průběhu času stanou stálicemi na spisovatelském nebi... Drakobijců s pořadovým číslem jedenáct...