Dobrej. Jenom by me zajimalo jestli by mi nekdo nemohl poradit jak mam DL cist mam Procitnuti maga (prectene) ... a pak mam vsechny knihy od Fantomprintu z DL ... ale nevim kerou zacit ... nejak jsem z toho zmateny a nechvi zacit necim blbe abych toho pak nelitoval.... napistemi prosim na Paznecht@seznam.cz

dik moc :) :-P zachrtanil jsi me :-D

aha :) ok :-D skusim se potom mrknout jen nevim kde ty predehry sehnat :) ... to nejak vyresim ... DIK :)

Ok :) to mi dava smysl.... to co nevidal fantomprint uz nesezenu koukal jsem se potoma nic :) tak to udelam podle tebe :) ......ale skusim mrknout na aukro.

No, já vcelku přežil první 4 knihy Draků, pak protrpěl Humu, a tím jsem s autorem skončil ....

Legenda o Humovi je jedna z mých oblíbených knih, prakticky díky ní jsem se s DragonLance dostal. Proto jsem byl velmi zvědavý, jak na ne zrovna ukončený děj pan Knaak naváže. Svět, jako je DragonLance, nabízí spisovateli ohromné možnosti jak text zoriginálnit, upoutat k němu čtenáře svým nádechem eposu a donutit ho knihu dočíst, aby se dozvěděl jak dopadne. U Humy se to povedlo na sto procent, u Kaze už jen na devadesát. Je poměrně dobře, že kniha není natolik rozsáhlá, protože svižný děj by tím utrpěl. Takto sledujeme prakticky jednu dějovou osu, na které Kaze doprovázíme při jeho "putování". Je tu sice několik částí, hlavně pak ke konci, kde události sledujeme z více různých pozic, ale Kaz stejně zůstává sledovanou osobou po většinu knihy. Nicméně knihu doporučuji, je jistě o laťku výše než-li předchozí Bouřný meč a Lasičkovo štěstí. Nakonec musím souhlasit s eMPagem, ta mapka opravdu trošku brání v překvapení.

Ačkoli jsem Kaze kupoval společně s Dračí korunou, ležel mi až donedávna bez povšimnutí na poličce. Přiznám se bez mučení, že ke světu DragonLance žádný zvláštní vztah nemám a Kaze jsem si (stejně jako Humu) pořídil jen díky autorství Richarda A. Knaaka a proto jsem k němu přistupoval celkem bez zvláštního očekávání. Jenže chyba lávky … Humův minotauří společník mi přirostl již v příběhu rytíře Humy mnohem více k srdci, než samotný hlavní hrdina a nyní jsem musel žasnout, jakou hru dokázal autor rozehrát i bez soubojů legií draků a bájných, takřka nedosažitelných zbraní. Huma byl již dávno pohřben, ale vzpomínky na něj provázejí Kaze příběhem takřka na každém kroku. Toulá se se svým podivným společníkem krajinou, ale zoufale se vyhýbá místům, kde skonal Huma a domů se vrátit kvůli údajné zbabělé vraždě velícího zlobra rovněž nemůže. Má v patách komado, které přísahalo přivést jej před „řádný soud“ a ze země solamnijských rytířů přicházejí zvěsti o šílenství, kterému lze jen těžko uvěřit. Přes nesmyslný zatykač (nebo právě kvůli němu) se Kaz musí vydat najít pravdu za každou cenu až do samého srdce oblasti bývalých spojenců. Cestou minotaurus najde nové společníky i přátele a možná se i trošku naučí mít rád kouzla. Intriky se prolínají celou knihou na několika frontách a každou chvíli se ukazuje, že uchovat si zdravý rozum navzdory všem nesnázím nemusí být právě jednoduché. Na závěr se Kaz postaví nejen mocnému nepříteli, který měl být dávno mrtev, ale rovněž vlastnímu strachu, domů se však vrátit nehodlá … Oproti Humovi mi celý příběh připadal mnohem kompaktnější, více propracované vedlejší charaktery příjemně dotvářely ponurou atmosféru knihy a menší „bájnost“ byla rozhodně ku prospěchu.