Čtení vás vtáhne do děje, který sice staví na odvěkém boji dobra se zlem, ale v zásadě je to originální, neobvyklý svět, a také je originálně a neobvykle prezentován. Možná postrádá obvyklé postupy, chybí tu prvoplánový humor, nenajdete zde vášnivý sexuální vztah, ba ani žádnou osudovou lásku, brutální bojové scény, o magii a čarování ve stylu Harryho Pottera nemluvě. Ale stojí za to si tenhle příběh o hledání a nalézání přečíst. Také proto, že přináší zcela jiné rozuzlení, než by čtenář očekával.

Svět je opět v ohrožení, znovu se schyluje k věčnému boji Dobra se Zlem. Bohové zemi již dávno opustili a svou moc přenechali vládcům živlů - wazzarům. Ale ani ti nejsou imunní vůči svodům Zla. A o lidské spojence opravdu nemají nouzi. Jakou má vlastně Dobro naději? Obě strany pátrají po mocném Čtvrtém meči slávy, posledním z Devíti, který ještě na zemi zůstal. Kdo ho získá, stane se vládcem světa. Království Erlam napadl jeho spojenec, který se přidal na stranu nepřítele mocného Ohnivého pána Gedreóga. Útok je veden přímo na královský palác, král zabit, palác vypálen. Následníku trůnu princi Raganovi se však podaří spolu s bratrancem, panošem a několika družiníky jeho otce probít z hradu a uprchnout. Útočníci je však pronásledují. Uprchlíci zjišťují, že království bylo napadeno, protože se nepřítel domníval, že erlamský král má tajně v držení Meč slávy Hrôd-Beraht. Hrôd-Beraht, čtvrtý z devíti Mečů slávy vykovaných bohem Herwinem, je posledním Mečem slávy, který na světě Herwin zanechal. Podle pověsti je meč právoplatným dědictvím Neuznaného krále, který se má stát vládcem celého světa. Útočníci je stíhají, protože si myslí, že prchající princ Ragan má meč u sebe. V poslední chvíli princi a jeho společníkům přispěchá na pomoc muž, který svým šermířským umem pomůže zvrátit boj v jejich prospěch. Neznámý bojovník se jim představí jako Seán Kelturi, tulák, jenž svým mečem již mnohokrát pomohl těm, kdo byli v nouzi. Kam se však vrtnout? Co počít, kam se obrátit o pomoc? Seán Kelturi navrhne poradit se s wazzary pány živlů, kteří ještě stojí na straně Dobra, jak porazit vládce živlů, jež propadli zlu a stali se tak wazzarkalby. Družina se proto pod jeho vedením dává na cestu, aby získala odpovědi na otázky a spojence. A našla také dlouho ztracený Hrôd-Beraht a snad i Neuznaného krále, který se ho chopí, aby jim pomohl v boji zvítězit. Při jejich putování je čeká velké množství překážek. Některé z nástrah jim naklade do cesty nepřítel, jiné mají sami ve své duši, s oběma se ale budou muset vypořádat. Dalším problémem je nevraživost mezi wazzary a lidmi, která se táhne již věky. Každý z wazzarů vládne svému přikázanému území a člověk na něj může vstoupit pouze tehdy, pokud úspěšně projde zkouškou, kterou mu wazzar připravil. Lidé a wazzaři se musí spojit, protože proti nim stojí přesila mocných wazzarkalbů. Jak ale může fungovat spojenectví těch, kteří si navzájem nevěří? Koho budou poslouchat? Kdo se jim postaví do čela? Snad jen ten, kdo je synem wazzarky a člověka, záhadný Neuznaný král, jenž se někde skrývá. Nebo je pouze legendou? Klasické fantasy putování družiny volně inspirované Pánem prstenů. Autorka zde sice nepoužila rasy trpaslíků, elfů či hobitů, nechala si rasy pouze dvě, a to lidi a vlastní vymyšlenou - wazzary, případně wazzarkalby, kteří propadli zlu. Nicméně i u wazzarů lze vidět paralelu s dílem Tolkiena, něčím připomínají elfy – nedůvěrou k lidem, znalostmi, přirovnala bych je však spíše k Tolkienovým Maiar. A bohové, kteří kdysi opustili svět a přenechali moc wazzarům, by byli Valar. Tady ovšem inspirace Tolkienem nekončí. Mocný artefakt, který svého majitele může učinit pánem světa – velmi častý motiv klasické fantasy, zde ho však družina hledá proto, aby se ho snažila zničit. Legenda o králi, jenž sjednotí svět a za jeho vlády nastane doba rozkvětu a práva, o králi, který se skrývá a svého dědictví se váhá chopit. A meč jako královo dědictví a symbol jeho nároku na trůn – zde Hrôd-Beraht u Tolkiena Aragornův znovuzkutý meč. V členech družiny by se dal zahlédnout střípek věrného Sama či Boromira svádějícího boj sám se sebou. Devět mečů slávy však není kopií Pána prstenů, autorka vytvořila vlastní pečlivě propracovaný svět. Zvláště jednotlivá území wazzarů, která se od sebe liší podle moci a povahy majitele, nepřátelský prales plný hněvu a nenávisti k lidem, ledový palác smrti, pole léčivých květin. Svět mnohotvárný a barevný, s promyšlenou historií, mýty a pověstmi. Také konec příběhu je překvapivý a originální. Originální je také větší formát knihy a četné vnitřní ilustrace, které stejně jako obálku knihy vytvořila Martina Zrostlíková. Kniha má ale také několik nectností prvotiny. Některé z postav působí poněkud ploše a někdy i trochu černobíle. Jazyk knihy může zase místy působit lehce archaicky a strojeně či těžkopádně. Příběh však má v sobě určité kouzlo, něco, čím čtenáře vtáhne do děje. Ten, kdo má rád klasickou fantasy, boj Dobra se Zlem, hledání, bitvy o osud světa na zemi i ve vzduchu, si v této knize určitě přijde na své.