Když jsem poprvé spatřil obálku tohoto titulu, připadalo mi, že to zřejmě nebude nic pro mne. Fantasy není vyloženě mým vyhledávaným literárním „krmivem“, ale jednou za čas nezaškodí zabrouzdat do nepříliš prozkoumaných vod a trochu je rozčeřit. Občas na hladinu vyplave něco, co by jinak mohlo mnohdy zůstat našim zrakům hluboko skryto. A to by zrovna v tomto případě byla velká škoda... Skeeve je mladík, který kdysi kradl, aby měl co do úst. Poté se ho ujal čaroděj Garkin, který ho, jako jeho nový mistr počal učit kouzlům. Jednoho dne, zrovna při vyvolávání démona se ve dveřích chatrče znenadání objeví postava. Muž v ruce třímá kuš. Vyruší Garkina, který se otočí a vytvoří kolem nezvaného návštěvníka plamennou ohradu. Muž klesne k zemi. Naneštěstí ještě stačí vystřelit a Garkin je zasažen do prsou. Vyvolaný démon se však již stačil zmaterializovat. Při skonu však Garkin porušil ochranné kouzlo a tak Skeeve stane tváří v tvář nebezpečnému démonovi, který není nyní nikým kontrolován a jehož nepoutá žádné ochranné kouzlo... Aahz je uvězněn v dimenzi, která se jmenuje Tulp a se Skeeveho pomocí se musí pokusit dostat se nazpět do své vlastní, která se jmenuje Perv. Během společného putování se oba výše jmenovaní sbližují a mladý učedník cestou zdokonaluje své schopnosti a dovednosti. Má mnoho otázek, na které mu musí jeho mistr, mnohdy s velkou trpělivostí odpovídat. Vtipné situace dokáží pobavit, například ta, kdy si Aahz řekne o něco k pití. Skeeve mu nabídne trochu vody, načež Aahz odvětí že chtěl něco k pití, ne k umytí. A tato je pouze první, je jich tam (fungujících) mnohem více. Při zmínce o Impech se mi okamžitě vybavila kdysi legendární a revoluční počítačová hra Doom. Nemá s příběhem naprosto nic společného, pouze se v ní taktéž vyskytovali Impové v roli protivníků. Nedávno jsem četl Stopařova průvodce po galaxii od Douglase Adamse. A Další prima mýtus se mu v mnohém podobá. S inteligentní zábavou, kde veškerý humor skutečně funguje se člověk nesetkává každý den. A pravděpodobnost, že během krátké doby narazíte na dva takové naprosto nezávislé a naprosto skvělé případy se téměř rovná nule. Tento příběh se skutečně velice pohodově čte. Jedná se o velice jednoduché a nenáročné (myšleno takové, kde nemusíte mít žádné znalosti a vědomosti, abyste vůbec dokázali pochopit o čem že to vlastně je) čtení pro ukrácení volné chvíle. Tento hravý fantasy příběh se sci-fi prvky vás ohromí svou úžasně optimistickou atmosférou, kdy se napnutý čtenář i ve vypjatých situacích (kterých je mimochodem dost) pokaždé dočká vtipných momentů či komentářů. Robert Lynn Asprin [*1946] je autor, o jehož existenci ještě donedávna neměl nejmenší tušení a který se věnuje psaní převážně fantasy příběhů. A právě mezi ně se řadí i Další prima mýtus [Another Fine Myth, 1978]. Je to první dobrodružství z dnes již rozrostlé řady příběhů cyklu Mýtus, kde naprosto přirozené a mnohdy poněkud komické vystupování hlavních hrdinů a vtipné dialogy, se kterými se mohou čtenáři zcela ztotožnit, patří k tahounům celého příběhu. Při čtení se mi vybavila i podobnost s částí tvorby Roberta A. Heinleina, kdy vás nenásilný a přirozený autorův styl dokáže vždy ohromit. I zde se vyskytuje jedno milé a rozverné zvířátko s kterým Skeeve prožije chvíle radosti i starostí. Během celého putování je zřetelně znát Skeeveho dospívání, kdy svému učiteli již není přítěží, ale na kterého naopak mistr spoléhá. Vezmeme-li v potaz, že Aahz o svou čarovnou sílu přišel, tak chce-li se někdy vrátit do své dimenze, vlastně ani nemá jinou možnost. Ilustrace, která „zdobí“ obálku tohoto nevšedního dobrodružství, ačkoli je prací známého domácího výtvarníka, jehož ilustrace známe například i ze série Mark Stone, je prakticky jediným slabým článkem této knížky. Oku příliš nelahodí a vypadá poněkud nedospěle. Další jednoznačný důkaz, který vás přesvědčí, že se mnohdy nemusí vyplatit vybírat knihu dle obalu. Můžu však směle prohlásit, že veškerá negativa na sebe stáhla pouze obálka. Vše ostatní je již zcela někde jinde. Opět nemohu jinak, než doporučit...

Byly časy. kdy se smát při fantasy byl jev řídký a řidčejší...sem tam nějaký ten Pratchett, kultivovaný Kedrigern se svými odeklínadly a pak taškařice nedoučeného mága a démona (tedy pardon, dimenzionálního cestovatele) Aahze. A do toho sem tam nějaký pokus dalších nakladatelství, z nichž zdaleka nejlepší byl právě Mýtus od R. Asprina. Tahle kniha (a vůbec celá série) těžila z výborných postav a zápletek převzatých z klasických, rozhodně nijak umělecky náročných komedií, gangsterek a prostě filmů o dvojici parťáků dostávajících se do nejrůznějších průšvihů a zase z nich. Asprin měl tenhle typ příběhů rád a do knih ho převedl prostě dokonale. Rozsahem nevelké knížečky byly ideální na cesty i na rychlý odpočinek, postavy a prostředí rozmanité (přechody mezi svět na denním pořádku) a vtipy opravdu vtipné. Další prima mýtus celou sérii nejen nastartoval, ale v zásadě i definoval - nejen charaktery hlavních postav a cílem jejich snažení (dostat Aahze domů, vydělat prachy, pokud možno ne prací...), ale i strukturou (nemám na mysli už zmíněné inspirační zdroje, ale i to, že u každé kapitolky byly vtipné vymyšlené citáty, z nichž některé si zaslouží vytesat do kamene). Tato kniha je svám způsobem také malým mýtem a ztraceným klenotem na českém trhu a dokonalpu pozvánkou do celé série.