Aj, tak v tomhle případě jde o velké zklamání. Od J.M. Robertse jsem kdysi četl celkem povedenou conanovku „Conan neohrožený“, ale v tomhle případě autor přestřelil. Conan zde uvízl v Asgalunu a nudí se. Z tohoto stavu ho nabídka vytrhne aquilonského šlechtice Ulfila a manželky jeho bratra Malii, aby je spolu s učencem Springaldem doprovodil daleko na jih, na ostrov, na kterém Maliin manžel pátral po ztraceném pokladu Pythonu. Conan po chvíli váhání souhlasí, i když musí překousnout to, že je na místo dopraví loď Vaniřana Wulfredeho. Po několika obtížích a pokusech výpravu zastavit na samotném počátku (mimo jiné se Conan střetne s jakousi poloopicí vzdáleně připomínající tu z Howardovy povídky „Darebáci v domě“) vyráží všichni na cestu. Po krátké bitce s piráty přistanou na ostrově, kde je zase ohrožují místní domorodci (zde se zas setkáváme s motivem dvou bratrů válčících o vládu nad ostrovem, přičemž jeden – ten v nemilosti – se stane Conanovým spojencem). Samozřejmě dojde i na nějakou tu zradu a závěrečný masakr. Takhle podáno to možná jako klasické conanovské dobrodružství, ale: akce je v knize pomálu, ta njevětší je až na konci, jen na pár stránkách, což je na více jak 300 stránkový příběh málo. Dále děj vůbec neubíhá, spíše to připomíná některý z těch filmů o archeolozích pátrajících po bájném pokladu… (doplňte sami:)) – a rozhodně nemyslím Indianu Jonese. Co je ale největším průšvihem knihy, je charakter samotného Conana. Můj oblíbený Cimmeřan vůbec není tím impulsivním, mlčenlivým dobrodruhem, ani nijak zvlášť nebojuje, neustále mluví, moralizuje, vymýšlí taktiky a poučuje, jako by procházel krizí středního věku (přitom mu má být tak 35 let). K obálce jen tolik, že se (naštěstí) vůbec k ději nevztahuje, žádní zelení mužíčci s laserovými zbraněmi zde nevystupují.