Christina to ma tezky. Je totitź hodne zalozena na typoicky americkem fenomenu aut. Takze pro ceskeho ctenare ne zrovna tema k vytrzeni. Na druhou stranu je tu obecne tema outsidera, rozpadu jednoho silneho pratelstvi a vztahu, osobni posedlosti a samozrejme mikrosveta malomesta, jak ho umi vykreslit jen Stephen King. A samozrejme je to o rocku. Jednotlive uryvky z pisnicek slouzici jako uvody k jednotlivym kapitolam jsou proste perfektni a i diky nim se doslova citite preneseni do sveta knihy, i kdyby jste nikdy v zivote auto neridili a na stedni nepachli ani omylem. Plusem je i to, ze Beta-Dobrovsky se snazi sve Kingy graficky sjednotit a zrovna zde u Christiny se mu povedlo dosahnout zatim nejlepsiho designu. ale predevsim jde o knihu a zde plati nasledujici: mozna se nebudete bat prizraku auta, ale vse ostatni, od vztahu Arnieho a Dšennise pres ty pisnicky, to vas posle do kolen.

Příběh o tom, jak člověka dokáže změnit/zničit vášeň pro nějakou zálibu. A taky o tom, že když vám někdo něco prodá, nemusí to vždy nutně znamenat, že se té věci chce zbavit.;) V případě Arnieho Cuninghama je to auto Plymouth Fury ročník 1958, kterému jeho majitel říkal Christina. To auto mu učaruje od prvního okamžiku. Koupí ho do jeho starého majitele za cenu, která je vzhledem k stavu vozidla (v podstatě je zralé na vrakoviště) mírně řečeno přemrštěná. Jenže tím to všechno teprve začíná – auto se pro Arnieho stává posedlostí. Utrácí veškeré vydělané peníze za to, aby ho dal do pořádku, dokonce kvůli tomu zanedbává školu, dostává se do konfliktu s rodiči. Současně jak se stav Christiny zlepšuje, mění se i Arnie. Z nesmělého uhrovatého chlapce se stává sebevědomí, pohledný, avšak také vulgární a bezohledný mladík. Této charakterové změny si zděšeně všímají nejen jeho rodiče a dívka Leigha, ale především Arnieho nejlepší (a jediný) přítel Dennis. Jediný, komu věnuje veškerou svou lásku a pozornost je – Christina. A když za záhadných okolností začnou umírat ti, kteří Arniemu kdy nějak ublížili (jejich smrt vždy způsobí auto, navíc se to vždy stane vždy jen v době, kdy má Arnie skálopevné alibi), začne si Dennis dávat věci dohromady. To co mu z toho vyplývá, však zní příliš neskutečně – a děsivě… Jak už tu zmínili Borihokr a Sally přede mnou, kniha hodně vychází z amerického fenoménu aut. Mimo to zde však máme (pro Kinga charakteristickou) vynikající psychologii postav hlavních i vedlejších, stejně jako popis života maloměsta. Zvláště rozpad Arnieho osobnosti je zde podán a popsán skvěle a vzhledem k okolnostem uvěřitelně. Zajímavá je i forma vyprávění – kniha je rozdělena na tři části, přičemž první a třetí jsou vyprávěny Dennisem, zatímco na prostřední (soustředící se na Arnieho a Christinu) je použita er-forma.