> Výborná věc, pro mně osobně naprostá klasika, jedna z knih, > skrze které jsem se dostával k fantasy. Přesně tak tomu bylo u mě, Moorcock byl jedním z prvních autorů fantasy, k jejichž knihám jsem se dostal.:) Fantasy z postapokalyptické Evropy. Což znamená, že mimo kouzel zde máme také létající stroje (ornitoptéry), zařízení vysílající silné ultrazvukové vlny, bojuje se tu meči a šípy, ale také „ohňostříly“ atd. Přitom Evropa (vržena zpět do éry feudalismu, takže tu opět máme království, vévodství a vztahy z toho vyplývající) je zde zpustošena dlouhými válkami, toulají se tu různé příšery, démoni atd. Nejmocnější říší zde je šílené impérium Granbretan, které si chce pod svou nadvládu podřídit celý kontinent, využívajíc síly svých vojsk i vyspělých technologií (ke kterým je zčásti přistupováno jako k magii). Samozřejmě se najdou odvážlivci, kteří se snaží impériu vzdorovat. Jedním z nich je moudrý hrabě Brass, vládnoucí Kamargu. Ten se dostává do sporu s baronem Meliadem (skrz naskrz odporný záporák) z Granbretanu. Ten byl v Kamargu na diplomatické návštěvě, snaže se přesvědčit hraběte, aby se stal spojencem impéria. Když se ale Meliadus pokusí znásilnit Brassovu dceru a hrabě ho v následném souboji porazí a poníží, vrací se do Grnabretanu slibujíc strašlivou pomstu. K té hodlá spolu s císařem využít mladého Doriana Hawkmoona, jenž vedl povstání proti impériu. Nyní však padl do zajetí a Meliadus ho chce pomocí voperovaného černého drahokamu (odtud název knihy) přinutit ke spolupráci – má se vypravit do Kamargu a unést Brassovu dceru… U Moorcockových knih jsem si zvykl, že jeho knihy jsou (především díky prostředí a charakteru jeho světů) trochu jiné než byla (je) klasická fantasy. Na druhou stranu jeho díla nepostrádala atributy charakteristické pro fantastickou literaturu na jejím počátku: tudíž hrdinové jsou čestní, zloduši naskrz zlí, v bitvách se souboji odehrávají ve stylu střetů odpovídajících šarží (hlavní velitelé a jejich zástupci se utkají se svými protějšky na druhé straně) děj je přímočarý a rychle ubíhá, autor se ničím moc nezdržuje. Ale proč se nebavit, když to tak pěkně funguje a stále to má své nostalgické kouzlo.