Čaroprávnost je třetí knihou z cyklu knih Úžasná Zeměplocha (Discworld) britského spisovatele Terryho Pratchetta. Je první knihou, v níž se není hlavním hrdinou Mrakoplaš. Poprvé se zde setkáváme s Bábi Zlopočasnou. Kniha vyšla v originále pod názvem Equal Rites v roce 1987 ve vydavatelství Victor Gollancz. Do češtiny byla přeložena roku 1994 Janem Kantůrkem, obálka je od Joshe Kirbyho. Starý mág Podomní Kšaft musí před svou smrtí vyřídit ještě jednu záležitost. Cestuje na míso, kde se má narodit osmý syn osmého syna (osmička je na Zeměploše magické číslo), aby mu předal podle tradice magickou hůl jako svému nástupci. Narodí se však dívka, Kšaft si toho ale nevšimne a hůl předá. Svůj omyl si uvědomí, až když už je pozdě, hůl už předal. Což je malér, protože se ženami zeměplošská magie jaksi nepočítá. Když dívka Eskarína roste projevují se u ní neobvyklé schopnosti. Proto se s ní místní čarodějka Bábi Zlopočasná vydá na Neviditelnou univerzitu do Ankh-Morporku. Jenomže dívka mág - to je přece něco neslýchaného, nemožného, zkrátka co s ní?? Eskarína na univerzitu není přijata, Bábi Zlopočasná se ovšem tak snadno nevzdává a dívku na univerzitu dostae jinak - Eskarína se nechá zaměstnat jako služebná. Tak může sledovat mágy a něco se přiučit. Sleduje šikovného mladého mága Simona, jenž vymýšlí nová kouzla, ta ale otevřou bránu do temných a neprozkoumaných oblastí mnohovesmíru. Zvláštní je, že Čaroprávnost stojí jakoby mimo cyklus, není do něj v podstatě nijak zapojena, Eskarína se už v dalších knihách ze Zeměplochy neobjevuje. Dál se setkáváme jen s Bábi Zlopočasnou, ale ta také nezmiňuje nikde události z Čaroprávnosti.

Zeměplocha ještě čerstvá a skoro nezalidněná... Po dvou prvních dobrodružstvích Mrakoplaše s Dvoukvítkem se Pratchett vydal trochu stranou a nabdl příběh prosté dívky z Lancre... tedy, prosté. Ona je somým potomkem osmého potomka. Problém je, že pokud by byla synem, byla by automaticky mágem. Jenže holky na NU přístup nemají. Na její straně je však jednak mágova hůl, kterou dostala při narození, a jednak - a to hlavně - Bábi Zlopočasná. A postavit se téhle ženské do cesty, na to si netroufnou ani hnusy z Podzemních prostorů. Osobně mě tahle kniha nikdy moc nebrala, má sice své momenty, ale celkově je to dle mého spíše příprava na Soudné sestry, kde se téma čarodějek a Lancre prosadí definitivně a mnohem lépe. Ostatně, v následujících příbězích tahle kniha jakoby neexistuje - žádné smíšené třídy, žádná mladá mágyně... nic. Je o tedy špatná kniha? Není. Mluvíme tu o cyklu, kde se střídají geniální kusy s těmi výbornými, sem tam - skutečně výjimečně - s těmi průměrnými. Tohle je "jen" výborné.