U Pratchetta se držím zásady, že pokud se děj netýká Ankh-Morporku, tak knihu nečtu. Ovšem čím víc knih od něj čtu, tím víc jsem nalomený, abych začal číst i ostatní knihy série. Pratchettův styl obecně se mi líbí, je svižný a rychle odsýpá. Navíc je většinou plný zábavných momentů (a ve škole na mě koukaj jak na blázna, když uprostřed uspávací hodiny vybuchnu smíchy nad nějakou jeho hláškou, čtouc si pod lavicí)- za všechny zde zmíním třeba okamžik kdy Samuel čte onu v anotaci zmíněnou knížku, za poněkud nezvyklých okolností. Na této knížce se mi navíc líbila i poněkud komplikovanější a propracovanější linie ačkoli byly okamžiky, kdy jsem se v ní téměř ztrácel. Takže hlasuji poněkud lépe než průměr, za přečtení Buch! určitě stojí. Však přece každá minuta smíchu rovná se deset minut života. A tady se člověk zasměje zaručeně dost... A jestli si můžu něco přát - tak pravidla té hry, která jsou v knize jen nastíněna, rád bych si ji zahrál. :)

Souhlas s Darielem, tohle je skutečně pořádná a řekl bych také spletitá detektivka, dokonce bych se nebál tvrdit, že spíš než humorná fantasy to je krimi-komedie.:) Opět se tu řeší více věcí najednou (jak je u Pratcheta zvykem, všechny tyto linie se společně protnou): vražda trpaslíka (kterou má mít na svědomí trol - hrozí tu opět válka trpaslíků s troly), do toho zločin v muzeu (vyšetřují Tračník a Nóblhóch - který musí dokazovat, že není uprchlý strašlivý exemplář bůhvíčeho:)) a navíc nový člen hlídky je upír, to na popularitě nepřidá. A aby toho nebylo málo, Elánius, který se již cítí unaven a zralý na důchod, má ještě jednu důležitou povinnost: každý den v pravidelnou dobu přečíst svému malému synkovi říkanku "Kdepak je má kravička" (tady se mi moc líbila Elániova úprava, nechápu, co se na tom jeho ženě nelíbilo, přečtěte a pochopíte:)). Musím říct, že mi tento příběh přišel poměrně dost vážný, vtipných situací tu zas tolik není (navíc, ač mám Zeměplochu rád, tenhle díl trpí tím co hodně pozdějších autorových knih - opakované/nepodařené vtipy). Potěší setkání se starými známými jako je Karotka a Angua(sakryš, copak se ten jejich vztah konečně pořádně nehne?). Téma mezirasové tolerance je zde nosným motivem, dokládaným na přátelství trola Navážky a jeho trpasličího parťáka. Příjemné počtení, i když místy nezvykle temné (tím myslím především Elániovo bitevní šílenství v závěru).