Klub Bratrů černé planety se scházíval v Paříži v Latinské čtvrti v malé kavárničce kolem roku 1902. Jejich odznakem byla uhlazená kulička z černého kamene, kterou obepínal pás stříbrného plechu. Model planety Saturn. Klub, naprosto tajný, sdružoval muže nejrůznějších národností, nejrozdílnějšího společenského postavení a nejrozmanitějších osudů. * Ludvík Souček, jemuž se tajemství Bratrů černé planety podařilo rozluštit, zpracoval část klubových materiálů a tak se narodila tato knížka. I když si většinu zápisků nedovolil vydat tiskem, poněvadž se k tomu necítí oprávněný, přesto i tak vznikl napínavý soubor, plný dobrodružství a záhad. * První vyprávění se odehrává v Himálaji. Anglický badatel sir Henri Elwes je na jedné ze svých výprav unesen do světa neznámého tibetského kláštera a náhodou objeví pravdu o jetim – sněžném muži. Druhý příběh, dosud nevysvětlenou záhadu ztroskotání anglického parníku Rip Van Vinkle, objasňuje kormidelník, který jako jediný katastrofu přežil. Ve třetím vyprávění jsme svědky neuvěřitelné epizody z výcviku amerických kosmonautů a ve čtvrtém, které se odehrává na Urale, se setkáme s vesmírným poselstvím z Tau Velryby. * V dalším svérázném románu o záhadném mongolském červu Olgoji Chorchoji Krotitelé ďáblů Ludvík Souček čtenáře okamžitě vtáhne do příběhu českého přírodovědce, který si zrovna doma v Česku řeší svoje běžné povinnosti vědeckého pracovníka; odjíždí dokonce o víkendu na ryby – aby byl uprostřed jarního muškaření vyrušen a zcela nečekaně pozván do dalekých a pro leckoho romantických mongolských stepí. Souček nás drží od počátku v jistém napětí, ale je jasné, že poslání sympaťáka vědce má nějaký tajemný kontext… Ten pak v Mongolsku zažívá celou řadu zvratů a dobrodružství, záhy již pátrá po tajemném Olgoji Chorchoji – a stojí ho to málem život… Vypátrá opravdu bájného červa… respektive jednu z jeho „forem"?…