První mou knihou, kterou jsem od autora jménem Poul William Anderson (1926-2001) četl, byli Kosmičtí křižáci, vydaní Klubem Julese Vernea v roce 1991. Od té doby jsem se s románem tohoto autora potkal až nyní. Příběhy z paralelních světů jsou zajímavé. Jaké by to bylo, kdyby... Často takto přemýšlíme, ačkoli převážně v situacích, kdy vyvedeme něco nepatřičného a představujeme si, že kdybychom udělali to či neudělali tamto, všechno mohlo být úplně jinak. O něčem podobném (a o spoustě dalších věcí) vypráví příběh Bouře noci svatojánské [A Midsummer Tempest, 1974], u nás vydaný nakladatelstvím Albatros v roce 2003. Nad touto knihou jsem se dlouho rozmýšlel. Již jen její název mne svým způsobem varoval, že se zřejmě nebude jednat o žádné akční sci-fi. Avšak i tak jsem byl velice překvapen. Nemám naprosto nic proti historickým příběhům. Naopak. Je-li (jakýkoli) příběh dobrý, pak má stejnou hodnotu jako cokoli jiného (popravdě, mnohdy i vyšší). Málokdy se vzdávám. A ve čtení nikdy (ačkoli všechno je jednou poprvé). Pokud něco rozečtu, také to dočtu. Je to dáno tím, že chci dát autorovi šanci, neboť dobře vím, že někdy trvá trochu déle, než se příběh rozjede. Avšak i výjimky se najdou. Ale jen díky technické nedokonalosti, což se mi již několikrát stalo. Například, když v knize Nekroskop II: Vampýři chybělo deset stran textu. Chybička se občas vloudí, ale deset stran? Nebo ještě horší případ s knihou Bludiště, kde asi třicet stran chybělo a jiných třicet stran bylo dvakrát. Jednoznačně příklady na reklamaci. To jsem však odbočil a dostali jsme se docela jinam. Zarytý scifista či fantasysta (?), který hledá akci a ryzí (v rámci žánru) příběh, by si měl dobře rozmyslet, zdali bude tuto knihu číst. Mohlo by se totiž dost dobře stát, že jeho zážitek z ní bude jemně řečeno dosti rozporuplný. Ten, kdo je přístupný i jiným žánrům však v žádném případě strach mít nemusí. I já se u této knihy bavil. Trocha veršů ještě nikomu neublížila a je to oproti velice technickým a vědecky podchyceným dílům zajímavá změna. Dalo by se říct až odpočinková četba. Ten, kdo podlehne dojmu, že tak, jak je psán začátek dobrodružství, bude vypadat celá kniha, by se však mýlil. Téměř celá první třetina je historický příběh. Avšak pak se již projeví i něco navíc. Něco, co byste v každém klasickém historickém románu hledali marně. Prostě trocha sci-fi a fantasy na okořenění. Historický příběh plný lásky, odhodlání a poznání v čisté podobě. Ruprecht se svým společníkem Willem Fairweatherem, který často vtipnými slovy komentuje roztodivné situace, do kterých se dostávají, prožívají na své pouti nejrůznější dobrodružství. Poklidné čtení plné krásných slovních spojení a básnických obratů, na které nenarazíme každý den a které vás rázem (velice účinným způsobem) přenesou do jiné doby. Dobrodružství bez zbytečných vulgarit a peprných nadávek, kterých máme dennodenně kolem sebe víc, než by se hodilo..