brilantne napsane...super pribeh...parada..

Další nadprůměrný zářez pana Yeovila. Tentokráte nestojí v centru pozornosti jeho oblíbená Genevieve, ale dostáváme se do prostředí říšské smetánky a společně s jedním z šlechticů odkrýváme záhadu tajemného vraha a hrozících lidových bouří v hlavním městě Říše. Detektivní linie se přirozeně prolíná s pasážemi konspirativními i s průhledy do života císařské rodiny a setkáme se i s několika postavami, které Yeovil použil v předcházejících knihách (dějově se Bestie odehrává po první povídce z Genevieve nemrtvé). Román působí sevřeným dojmem, ani jeden z motivů nepřijde nazmar (i když některé ze závěrečných odhalení působí až moc násilně, je to jen drobná skvrnka) a napětí stoupá až do samotného konce. Rozhodně se přimlouvám, aby Polaris zařadil do edičáku nějakou novou autorovu knihu. Vedle Abnetta momentálně ve Warhammeru nevidím lepšího spisovatele.

Sex je příjemná věc, co si budeme povídat. Sex za peníze – to je však již trochu něco jiného. Kdysi jsem v nějakém časopise četl, jak jakási prostitutka beze studu popisovala její způsob obživy. Jejími slovy byla prostituce „práce jako každá jiná“. V prvním momentě mě to zarazilo a možná i trochu urazilo. Každopádně je to jistě téma na úvahu. Nikdy jsem se svým tělem neživil. Dokážu si však představit, co to obnáší. Jak klady, tak zápory. Na jednu stranu je skutečně jedno, čím si člověk vydělává na živobytí. Cokoli člověk vykonává za odměnu, je svým způsobem práce. Práce je definována jako jakákoli smysluplná lidská činnost. Prostitutka nabízí služby, po kterých je evidentně zájem (jinak by to přece nedělala, že?) a bere za ně peníze (zadarmo by to také nedělala, že?). Dělá něco, z čeho má někdo druhý užitek či v tomto případě spíše potěšení, takže se to jako práce dá brát. Problém nastane se zbytkem jejího výroku. Jako každá jiná dle mého názoru rozhodně není. Je to však jen můj názor, někdo jiný (třeba její kolegyně) to může vidět jinak. Proč tady rozebírám takovéto věci, které s literaturou na první pohled nesouvisí? Kdo se začte do této knihy, pochopí... Nenaleznete mnoho knih, které by začínaly podobným způsobem. Sice knihy většinou začínají (nebo by alespoň měly) něčím, co vás v co nejkratším okamžiku maximálně upoutá (jak se také říká: chytí a nepustí). Je však upoutat a upoutat. Úvod Bestie v sametu [Beast in Velvet, 1993] si opravdu dokáže získat čtenářovu pozornost. Jedná se totiž o drsné a velmi syrové uvedení do příběhu pro otrlejší. Popisuje běžný altdorfský (městský) život z pohledu stárnoucí znetvořené prostitutky se vším všudy. Organizovaný zločin, korupce, brutalita, vydírání, loupeže, krádeže, vraždy, prostituce – to je běžný výčet přirozeností, které se v Altdorfu denně dějí. Takovýto velmi agresivní, až téměř bezohledný začátek se skutečně často nevidí. Genevieve Dieudonné nebyla v žádném dobrodružství vyloženě hlavní postavou. V Bestii v sametu je to naprosto stejné. Třetina příběhu uplyne a o Genevieve ani zmínka. Pak se opět jednou mihne vyprávěním a zase nic. Ve všech třech knihách jsou jiní hrdinové, kterým se příběh přednostně či převážně věnuje. Genevieve jen v určitý okamžik „vyskočí“ téměř jakoby odnikud a (většinou za dosti dramatických okolností) zapojí se do děje. Tato kniha se čte stejně dobře jako ostatní dvě (oproti druhé knize z cyklu ještě o něco lépe). Tentokrát hodně temný námět, zpracovaný hodně temným stylem, dokáže v člověku probudit hodně temné pocity. Tento příběh mi připomněl knihu Ritus od německého autora Markuse Heitze, ve kterém lidstvo taktéž svými ukrutnostmi sužovala krvelačná Bestie. A že bylo hodně těžké ji zastavit snad ani nemusím podotýkat. Poslední třetina příběhu je skutečně dynamická. Sice k tomu vše spělo již od začátku, ale až v této části se vše jakoby utrhne ze řetězu. Pod rouškou mlhy se davy občanů ovlivněné provokatéry a revolucionáři řítí ulicemi a s nadšením zapalují město. Strážníci jsou prvními oběťmi na řadě a davy rozběsněných lidí je se slovy „smrt hlídce!“ s nadšením lynčují. Strážci pořádku, kteří chtějí uniknout tomuto osudu si v posledních okamžicích strhávají svoje označení a pokřikují společně s davem. Chaos prostupuje touto částí vyprávění skutečně dokonale a energie, jakou je právě závěrečná část nabitá, vámi proudí a svou silou vás bezmála nutí prožívat vzrušené chvíle emocemi opilých lidí při nenávistném a všeničícím pochodu městem. Vše co stojí v cestě musí jít stranou. Lidé, mající za cíl rozběsnit obyvatelstvo Altdorfu využívají pověsti Bestie a páchají zločiny tak, aby veškerá vina mohla být svalena právě na ni. Takovéto okamžiky jsou popsány s výřečností a věrohodností člověka, který ví jak upoutat pozornost a získat si čtenáře na svou stranu. Navzdory všem temným vizím a v závěru i akcí nabitému ději se však najde i několik velice vtipných okamžiků, které vás pobaví a rozptýlí ve chvílích všeobecné hysterie a veskrze akčního pronásledování. Ačkoli se nepovažuji za nedůvtipného, závěr příběhu mě dokázal překvapit, což se mi již dlouhou dobu nepřihodilo. Sice se nejednalo o nějaké skutečně šokující překvapení, ale za vraha jsem měl tentokrát někoho docela jiného. To může znamenat dvě věci. Buďto je to s mou domnělou nedůvtipností trochu jinak, nebo je autor mazaný manipulátor a mystifikátor, který je schopen vám svými vizemi a fantaziemi zamotat hlavu a dokonale vás svést z cesty. Každopádně se jednalo o skutečně poutavé vyprávění, které vám svým detektivním závěrem možná trochu vyrazí dech. Pozornému čtenáři neunikne, že Genevieve, po které je celá literární série pojmenována, se v tomto příběhu nikterak důležitě neprojeví. Pouze se knihou mihne, snad aby dokázala avízovanou příslušnost k sérii, ale jinak naprosto není hlavním hrdinou tohoto dobrodružtví. To však nic nemění na tom, že se jedná o překvapivě poutavou knihu, která vám nabídne moře napětí a překvapení. Bestii v sametu vydalo opět nakladatelství Polaris v roce 2004.