Tak tuhle sérii jsem přečetl před dlouhými roky a poté jsem se k ní ještě jednou vrátil a někdy mám nutkání se k ní ještě vrátit. Myslím že Eddings je dobrý spisovatel a mezi jeho přednosti rozhodně patří charaktery, ze kterých si každý musí najít své oblíbence...jinak co říct k příběhu...dobro musí porazit zlo, protože bych si nedokázal představit aby Kal Torak zvítězil a vládl celému širému světu... Dobrá četba...doporučuji všem...

V prologu jsme se pokaždé setkali s líčením legendárních skutků z dávné historie. Ani v páté knize ságy Belgariad s názvem Divotvůrcova koncovka [Enchanters' End Game, 1984] to nebude o mnoho jinak. O mnoho proto, že tentokráte se na ústřední motiv (počátek celého božského konfliktu) díváme z pohledu Toraka. Z jeho pohledu byl ON jednoznačně strana poškozená. Snažil se vše dělat nejlépe, jak mohl. Inicioval stvoření nového světa. Byl prostě tak nápaditý a skvělý, že mu ostatní bratři počali závidět a žárlit na jeho úspěšnost, předvídavost a prostě jedinečnost. Tak Aldur stvořil Orb, pomocí kterého chtěl získat nadvládu nad vytvořeným světem. Torak jej přemlouval a prosil, ať kámen, který jen zlo může plodit, odvrhne. On však nedbal proseb Torakových a dále jen (bídák jeden) národy proti němu poštvával. A tak se Torak nakonec rozhodl kámen zla ukrást a zničit jej. Avšak rozběsněný Aldur poslal za ním své zloděje, z nichž nejhorší byl Belgarat, a ti jej sprostě ukradli... Všechno je otázka interpretace. Každý text je psán z důvodu zachování a šíření myšlenek v něm zaznamenaných. Každý člověk je jiný a každý může stejnou věc chápat odlišně. Například zákony. Hovoří jasně, ale stále se někdo snaží vykládat si je po svém. A někdy mu to i vychází. Vždy (ve všech čtyřech knihách předcházejících této) byl příběh vyprávěn z pohledu "těch hodných". Na začátku páté knihy se však seznámíme se stejným problémem naopak - z druhé strany. Z pohledu Toraka je on ten ublížený, proti kterému se všichni spikli a odvrhli jej. On se jen snažil udělat to nejlepší pro ostatní. Jak se říká: pro dobrotu na žebrotu. Již jen ukázat věc z jiného pohledu je velice zajímavá myšlenka. Téměř v každém příběhu se setkáváme s hodnými hrdiny, kteří chtějí napravit nějaké staré (v tomto případě spíše prastaré) křivdy. Torak je prezentován jako zlosyn, který za všechno může, a on je to přitom takový sympaťák, který za to, že chtěl udělat prospěšnou věc pro druhé, byl neprávem obviněn, zohaven a zatracen. Pak se může člověk divit, že i záporňák má vždy zástupy stoupenců, kteří jsou ochotni obětovat za něj život, jsou-li „nakrmeni“ JEHO verzí příběhu. Ačkoli ten, kdo dokáže s lidmi v takové míře manipulovat, je v jistém slova smyslu obdivu skutečně hoden. Klidné vyprávění, ve kterém se zdánlivě nic neděje vás uklidňuje jako loďka houpající se na mírných vlnách. Ukáže se, že Silka znají skutečně všude a právě z tohoto důvodu se naše skupina musí častokrát vydat opět urychleně na cestu. Sem tam se zastaví v nějaké krčmě na jídlo, výjimečně na nocleh. Výjimečně proto, že všechny národy sbírají vojska do nadcházející války a tak se krajem, kterým Garion, Belgarat a Silk projíždějí, potulují malloreonští a verbují do armády každého, kdo umí stát, vidí blesk a slyší hrom (takže každého - jak trefně autor vyjádřil). A to je něco, co by si naši hrdinové rádi nechali ujít. A do jisté doby jim to také vychází. Na Západě to zatím vypadá jako na vojenských manévrech. Všichni bojeschopní muži jsou odvedeni a ti ostatní jsou jnak využiti pro válečné účely. Královny, které se rozhodly po dobu nepřítomnosti svých manželů samy vládnout královstvím, mají větší či menší problémy s vyslanci a jinými zástupci všech možných skupin. Všichni nesmýšlejí tak vlastenecky a raději než své zemi chtějí prospět spíše sami sobě, na což si musí dát všechny dobrý pozor. Zatímco zhruba první čtvrtina příběhu líčí trampoty trojice, jedoucí postavit se samotnému Torakovi, druhá popisuje přesun velkého vojska v čele se Se'Nedrou. Podrobnosti, týkajícího se zabezpečení, koordinace a zásobování, jsou velice zajímavé a umožňují nahlédnout na věc z trochu jiného úhlu. Celý popis vypadá propracovaně, což není vždy samozřejmostí. Čtenář je hnán napětím, kdy se nemůže dočkat - zatím pouze tušené - velké závěrečné bitvy. Válečné přípravy se blíží ke konci a zanedlouho se každý bojechtivý čtenář konečně dočká prvních potyček i větších bitev, které vyplňují třetí čtvrtinu knihy. I ty, ačkoli jim autor v této sérii nevěnoval příliš pozornosti, zvládá naprosto s přehledem a čtivost příběhu tak není nikterak narušena. Samotnému finálnímu konfliktu je věnována závěrečná čtvrtina a ten, kdo by si myslel, že tak, jak bylo vše plánováno, se i odehraje, by propadl mylnému dojmu. Aby to nebylo tak standardní, tak se nakonec vše ještě trochu zamotá a čtenář bude do posledních chvil udržován v napnutém stavu. A ačkoli konec se nevyhnul takzvanému vyloženě šťastnému konci, který možná někomu poněkud pokazil zážitek, mně nepřipadal nijak nevhodný. Již u prvního dílu jsem se zmiňoval o tom, že se mi toto dobrodružství jevilo jakoby pohádkové, takže proč ne klasický pohádkový, sladký konec, že? Přehlednost a srozumitelnost děje je u knih ságy Belgariad velikou výhodou oproti některým jiným podobným, leč mnohem komplikovanějším příběhům. Skutečně se mi naprosto stejně líbily všechny díly této série. Tvoří úžasný příběh, který se čte jedním dechem. Obaly všech pěti knih od Jana Patrika Krásného patří již tradičně mezi ty, které oku lahodí nejvíce. Všech pět knih tvoří nevídaně kvalitní sérii, která by si zasloužila i adekvátní knižní zpracování, jehož se jí dostalo a tak není naprosto nic, co by se dalo těmto titulům vytknout. Obrovská nevýhoda skvěle čtivých příběhů je v tom, že je máte strašně rychle přečtené. Celá série Belgariad se četla tak pohodově, že i potapěč pod hladinou by za pomoci jediné kyslíkové bomby snad dokázal přečíst každý jednotlivý příběh. Alespoň mně se jevilo, že sotva jsem knihu rozečetl, rázem jsem byl na konci, což se mi zdálo škoda. Teď se někomu může zdát, že si vymýšlím. Lidem se totiž nezavděčíte. Jak to tak vypadá, je čtenářovým údělem býti téměř permanentně zklamán. Když je příběh nic moc, jsme zklamáni, že je nezáživný. Když je příběh skvělý, jsme zklamáni, že (díky čtivosti) rychle skončí. Každopádně mi celá tato série zajistila mnoho příjemně strávených chvil, za které musíme být v dnešní – doslova všelijaké - době vděční. K tomuto autorovi se v každém případě v budoucnosti vrátím a jsem velice zvědav, zdali i ostatní tituly budou mít takový potenciál, jaký měla právě série Belgariad...