Chronologicky jeden z prvních příběhů Bruce Wayna v roli lidského netopýra provází téměř stejné ohlasy, jako spřízněný (poslední) příběh Návrat temného rytíře, jenž pochází rovněž z pera Franka Millera. I když v Roku jedna už přenechal otěže malíři Davidu Mazzucchellimu, jehož syrová kresba se s chirurgickou přesností hodí k drsným začátkům dvou spasitelů. Příběh totiž není jenom o Waynově přerodu v Batmana, ale také vidíme Jima Gordona na začátku jeho pouti na vrchol žebříčku gothamské policie. Dnes je myslím Rok jedna dostatečně známý, i když možná v jiné podobě, protože tvoří základ scénáře snímku Batman začíná (2005). Pokud se vám film líbil, je nutno podotknout, že komiks je ještě lepší. Zejména oceňuji fakt, že je téměř rovnoměrně rozdělený mezi Wayna s Gordonem a obě paralelní linie spolu výtečně fungují. Často se říká, že batmanovské příběhy jsou tak dobré, jak kvalitní jsou protivníci, kteří v nich vystupují. Tady vystupuje spíš přítel, i když zpočátku se samozvaným mstitelem stojí na opačné straně barikády. A jelikož je Gordon personou, která je úžasně vykreslená a dle mého mínění možná ještě zajímavější, než samotný Batman, radím tento komiks mezi nejlepší batmanovky, jaké kdy u nás vyšly.

Gotham, město plné zločinu, špíny a zkorumpovaných policistů. Nezávisle na sobě do tohoto města doráží dva muži. Policista Jim Gordon a milionář Bruce Wayne (ten letí stejně jako Gordonova manželka letadlem). Zatímco Gordon sem nastupuje k policejnímu sboru, Wayne se vrací domů. Oba ale mají stejný cíl – bojovat se zločinem. A tak sledujeme osudy obou dvou mužů, jeden zažívá těžké chvíle u policie (když jste jediný čestný poctivec mezi bandou zkorumpovaných kolegů a zároveň se musíte strachovat o těhotnou manželku, to se musíte sakra ohánět), druhý hledá cestu k vyrovnání se s minulostí a způsob, jak bojovat se zločinem účinně a přitom skrýt vlastní identitu. A o tom je vlastní celý tento temný příběh, který skutečně, jak tu napsali uživatelé přede mnou, připomíná americkou drsnou školu (což je podpořeno jakoby trhanou ponurou kresbou, z níž tu špínu doslova cítíte a mezi zuby drtíte prach). Bohužel, zatímco u Gordonovy linie tohle funguje na 100% (zejména mne dostala část, kdy si po prvním nezbytném „varovném“ zmlácení počíhá na svého parťáka a dá mu rázně najevo, že on s sebou zametat nenechá), Wayne – Batman tu působí… jaksi navíc. Ano je to smutné, vzhledem k tomu, že jde o komiks o něm, ale nemohl jsem se tohoto dojmu zbavit. Ale jednak zde nedostává příliš prostoru, jednak se sem vzhledem ke způsobu, jakým je příběh vyprávěn, ani moc nehodil. Navíc způsob, jakým se v závěru, Batman poprvé prokazuje jako ten jednoznačný klaďas (záchrana batolete, hádejte čího), mi přišel příliš klišoidní. Kdyby šlo jen o Gordonův příběh, vůbec by mi to nevadilo.