Kniha obsahuje celkem osm conanovských příběhů a dva krátké „bonusové“ příběhy. Nejvíce se mi líbily příběhy Zahrada strachu (Conanovu společnici unese tajemný okřídlený muž d o své věže obklopené masou lidožravých květin) a pak volně propojené příběhy Střez se hněvu Anuova a Darebáci v domě. Darebáci jsou napsáni podle výborné stejnojmenné povídky (Conanovi, toho času ve vězení nabídne mladý šlechtic svobodu výměnnou za to, že zabije čaroděje – ten je skutečným vládcem města a mladík, vzhledem k tomu, že se paktoval se sousedním nepřítelem více než je zdrávo, má být jeho další oběť, nakonec se všichni tři „darebáci“ sejdou a budou nuceni dočasně spolupracovat). Zajímavá je první ze jmenovaných povídek – je totiž sepsána podle úvodu Darebáků, kdy Conan sedí v cele a vzpomíná na události, které ho do ní přivedli – a právě na jejich základě vystavil scénárista Roy Thomas celý jeden příběh (z Conanovy zlodějské kariéry), který kvalitativně za těmi čistě dle Howarda rozhodně nezaostává. Potěší i krátká Dcera pána mrazu, podle stejnojmenné povídky o Conanově setkání s tajemnou nádhernou dívkou, zjevivší se na bitevním poli. Mimoto tu máme také jeden „dvou-příběh“ podle námětu Michaela Moorcocka Zelená císařovna z Melniboné a Meč zvaný Nositel bouří (Stormbringer), v níž se Conan setkává a spojuje síly s Elrikem z Melniboné. Co se týče bonusových příběhů, první z nich (asi v polovině knihy) nazvaný Dračí krev se odehrává v Conanově světě, konkrétně Poitainu, a jeho hrdinou je jeden ne zrovna čestný šlechtic (příběh má povedenou pointu a vystoupí v něm i oba tvůrci, kteří si řeknou, proč nenapsat nějaký příběh z conanova světa ale bez Cimmeřana). Meč a magie, která knihu uzavírá, je pak krátkou hříčkou o střetu spisovatele úspěšných brakových fantasy příběhů a jejich hlavním hrdinou, válečníkem Starrem, kterému se spisovatelův úmysl nechat ho zemřít vůbec nezamlouvá.:) Všechny příběhy mají výborný scénář, Thomas někdy přímo Howarda cituje, jindy (hlavně ve svých autorských příbězích) se snaží zachovat ducha jeho příběhů a napodobit Howardův až básnický styl – a celkem úspěšně se mu to daří. Horší je to dle mého s kresbou. Především v soubojích bývá docela nepřehledná (propletence těl) a rovněž ve znázornění některých nestvůr nepopudil moc uzdu fantazii (takový netvor z hlubin je v podstatě „obyčejná“ přerostlá chobotnice), a vůbec působí kresby tak nějak staticky. 3 a půl*