Příběh Řeky pokračuje. V úvodním románu Řeka zmrtvýchvstání [To Your Scattered Bodies Go, 1971] jsme se seznámili se světem Řeky, kterým nás provázel sir Richard Burton, s jeho principy, zákonitostmi i úskalími, kde lidé, kteří na Zemi během určitého časového období zemřeli jsou opět přivedeni k životu v údolí Řeky. Nemusejí se starat o každodenní shánění potravy, o to se starají takzvané grálové kameny, které vždy v určený čas, je-li do nich vložen grál, což je kovová schránka (něco na způsob jídlonosiče), vytvoří potřebné potraviny i méně potřebné pochutiny. Ani o práci nemusí nikdo prstem zavadit, nechce-li (nebo spíše nemusí-li). Jedinci vytvářejí nová lidská společenství, tvořená různorodou směsí lidí rozličného původu, náboženství a vzdělání, z různých časových období a začínají žít takřka opět od nuly. Tato společenství jsou spravována vůdci, kteří většinou již ze svého předešlého života měli s tímto co do činění. A tak despotové, diktátoři, mafiáni a ostatní podobní pokračují tam, kde kdysi skončili (až na čestnou výjimku, kterou je Hermann Göring). Už to nejsou pouze ojedinělé bitky mezi jednotlivci (o ženy) či malými skupinami (o přístřeší a přístup k vodě), ale nyní se jedná již bezmála o války (o půdu, přístup k nerostnému bohatství, technologie a hlavně o moc). Jen několik jedinců se opět pídí po informacích. Chtějí zjistit, kde se nacházejí, jak se tam dostali a z jakého důvodu tam jsou. Ale budou k tomu mít mezi všemi těmi konflikty vůbec šanci? V pokračování Řeky zmrtvýchvstání, nazvaném Bájná loď [The Fabulous Riverboat, 1971], v tomto volném pokračování říčního dobrodružství je naším průvodcem Sam Clemens (Samuel Langhorne Clemens – spisovatel, který publikoval pod pseudonymem Mark Twain), který na vikingské lodi Dreyrugr pod velením Erika Krvavé sekery pluje po řece a pátrá po nalezištích železné rudy, z nichž získaného železa chce postavit parník. Sam Clemens, který se stal pokrevním bratrem huhlajícího, téměř čtyřsetkilogramového a téměř jednou tak vysokého titantropa je obyčejný člověk. Joe Miller (onen zmiňovaný titantrop, který občas filozofuje jako moderní člověk) Clemense chrání a dohromady tvoří nerozlučnou dvojici.Tato dvojice se postupem času rozroste o další známé historické postavy. Na blodi (jak by svou hatmatilkou řekl Joe Miller) zažijí říční katastrofu, když meteorit, zřítící se z nebes vytvoří vlnu, která smete vše, co jí stojí v cestě. A to jak na vodní hladině, tak na souši u ní. Po této katastrofě některé grálové kameny přestávají fungovat, za což zřejmě může jakási porucha. Začíná být čím dál více jasnější, že se o ně někdo stará jako o domácí mazlíčky. Díky roztroušeným, ale jasným indiciím začíná však být taktéž jasné, že mezi neznámými tvůrci tohoto světa (kteří byli pojmenováni jako Etikové) se vyskytuje někdo, kdo se jim snaží pomoci. Tento díl se nese v duchu jakési průmyslové revoluce. Suroviny, potřebné pro stavbu kolesové lodi poháněné elektřinou se musejí vyhledat, vytěžit a samozřejmě náležitým způsobem zpracovat. K tomu však vede dlouhá a krkolomná cesta... Philip José Farmer - tento americký spisovatel nás zve na pokračování pátrání po odpovědích na otázky. Otázky, jejichž podstata leží mnohým lidem neustále v hlavě a odpověd na ně se zřejmě skrývá kdesi u pramenů možná dvacet miliónů mil dlouhé Řeky. Již u první knihy z cyklu Svět Řeky jsem se náramně bavil a současně dosti zamyslel. Posmrtný život, o kterém se někdy dosti vášnivě debatuje dostává v těchto románech svou reálnou podobu. Člověk však nemusí být věřící, aby jej tato kniha zaujala. Komu se líbil první příběh, ten bude i tímto pokračováním nadšen, a to nejen chcete-li zjistit, jaký je to pocit, když se řekne, že vám je, jako by vám kočka olizovala srdce. Kdo Řeku zmrtvýchvstání nečetl, ten nemusí automaticky Bájnou loď zavrhnout. Jedná se o volné pokračování, ve kterém jsou veškeré klíčové události předchozí knihy zopakovány. Pěkná obálka od Martina Zhoufa zobrazuje cíl snažení hlavních postav. Ilustrace tohoto výtvarníka dnes (oproti době před zhruba patnácti lety) již nejsou tak často k vidění (a nebo jsem se nedíval správným směrem). Joe Miller, tento kupodivu citlivý titantrop, který dokáže v řadách nepřítele udělat pěknou paseku, se svými huhňavými hláškami je zřejmě nejvtipnější, nejlidštější a zároveň nejstrašnější postavou příběhu. Některé části románu, popisující to a probírající ono jsou občas poněkud zdlouhavější. Dokreslují situaci či vysvětlují motivy a jednání postav a tak se někomu mohou zdát poněkud nezáživné. Hlavní hrdina, který chce (později téměř za každou cenu) postavit svou Loď, se po čase začne svým myšlením a jednáním podobat svému spolukonzulovi Janu Bezzemkovi, jehož morální zásady jsou rovny nule. Všichni tuší, že dát se s tímto slizkým, jedovatým hadem do kupy byla chyba. Pouze čas ukáže, jaká je skutečnost.Velmistr žánru [2001] nás zve na další výlet po Řece, na jejíchž březích dochází ke každodennímu boji (však již nejen) o život. Podaří se tentokrát hlavním hrdinům poodkrýt roušku tajemství, visící nad nejasným důvodem jejich existence?