První asterionská beletristická knížka, takže jsem se na ni těšil jak čert a hned nutno říct, že rozhodně nezklamala. Originální základní myšlenka o cechu katů, který si své klienty nejen zabijí, ale i sám chytá, skvěle zapadá do asterionu. Navíc kvalita povídek je taky velice slušná a některé zápletky prefektně vypointované. Naprosto užásné jsou postavy tři nertodoxních hrobníků, vysloužilých dobrodruhů, hrajících péťáng, kde ten kdo vyhrává může nejvíc pít z nikdy nechybící láhve. Na pětku chybí jeno pár malých detailíčků, takže to berte jako 4,5.

Velmi podařený příběh z prostředí Asterionu. No a už může být problém. Příběh podle DrD nebo aspoň ze světa DrD. Jak kdosi pravdivě řekl: psát podle DrD je chyba, protože to není vůbec lehké, jak si mnozí myslí, ale spíše naopak – pouhé množství postav už bývá dosti velkou překážkou. Jako výjimka mě napadá snad jen Hickman. Jenže nováčkovi v žánru Gilgaladovi se to povedlo. Napsat strhující příběh s mnoha originálními nápady, už jen hlavní postavy – kati jsou zatím poměrně neohraným tématem spravedlnosti a zástupcem dobra. Ne všechny pasáže jsou dokonalé, avšak po pár stránkách vás příběh strhne do svého proudu, ve kterém se sice můžete zachytit za nějakou naplaveninu, ale nepustí vás. Ven se z něho se dostanete až v ústí, na konci. Přesto to není jen dravý proud – samá akce, šarvátky a stříkající krev na všechny strany, ale sem tam je vystřídán klidným tokem - poklidné úseky popisující trošku historii, svět, prostředí. To neznamená, že tyto pasáže, abyste se mohli dostat ke břehu a vylézt z této příběhové řeky. Autor to přes všechny rizika, zvládl výborně. Hned si u mě vydobyl místo nadějného nováčka, který se musí sledovat :). Jestli to takto půjde dál, může se možná objevit i nový Žamboch. Také jistě má o čem psát, vyprávěl nám pouze jediný příběh, ve kterém už poodhalil několik dalších. Vše se odehrávající ve světě s rozmanitou historií, plného postav s různými dalšími vlastními příběhy.