Podle mne asi nejlepší díl série o Johnu Taylorovi a Noční straně. Po povinném úvodním dobrodružství dostává John v baru u Podivínů zakázku od muže jménem Jude, který ze všeho nejvíce připomíná zmateného faráře - sám tvrdí že pracuje pro Vatikán (odhalení jeho pravé totožnosti a důvodů proč grál tak moc shání skutečně stojí za to). A nechce po Johnovi nalézt nic menšího než Nesvatý grál. Cestou přibírá do party svou přítelkyni a další významnou postavu série, Suzii Brokovnici (v knize se dozvíme něco více o její minulosti a také se zde objevuje první náznak vývoje jejich vztahu) a na chvíli, ovšem zásadním způsobem do děje zasáhne i další Johnův starý známý, Břitvák Edie. Takže se opět můžeme těšit na návštěvu mnoha podivných a nepříjemných míst (klub vedený odpadlými démony) a střet se stejně podivnými a hlavně nebezpečnými, ehm, tvory (například souboj s ženou - vlkodlakem). Jenže nesvatý grál je příliš "horké zboží" a John brzo dostává "nabídku" od dalších zájemců. Těmi není nikdo jiný než zástupci Nebe a Pekla. Ovšem jejich styl obchodování je poněkud odlišný: pokud do určité doby grál nedostanou, zničí celou Noční stranu a všechny, kteří v ní žijí. Noční strana tak poprvé čelí své zkáze, neboť po určité době začnou andělé z Nebe i Pekla hrozbu plnit a na Straně vypuknou jatka - i nejmocnější Hráči Noční strany dostávají co proto (příklad za vše: muž obrácený zaživa naruby). John tak bude mít plné ruce práce, aby vše zdárně vyřešil, ale o tom už si přečtěte sami. Jen prozradím, že se na scéně poprvé objeví další významná postava Noční strany čaroděj Merlin, který ještě v Johnově příběhu sehraje významnou roli.

Kdo si představuje anděla jako (trošku obtloustlého) pohledného mladíka s kudrnatými zlatými vlásky a s malilinkatými křidélky v noční košilce a s harfou v podpaží, ten dozajista nečetl tuto knihu, ve které jsou skuteční andělé popisováni poněkud odlišně. A to jak jejich vzezření, tak především jejich jednání. Jsou cílevědomí a v tom, co dělají, maximálně efektivní. Nelze s nimi smlouvat a nikdy nedávají druhou šanci - jen drásají a trhají. Kdo se jim dostane do cesty, je mrtev. A právě přesně takovíto andělé vzali útokem Noční stranu! Hledají Nesvatý grál, jehož nalezení nesmí stát nic v cestě. Běžné zbraně jsou v boji s nimi neúčinné. Chtěli si najmout Johna Taylora, aby pro ně Nesvatý grál vypátral, ale ten již dal své nadání do služeb jiného zaměstnavatele a tak má anděly spíše proti sobě. Chce-li John toto dobrodružství přežít, nestačí mu jen najít Nesvatý grál, ale musí se i rozhodnout, komu jej nakonec předá... S legendou o Svatém grálu je snad obeznámen každý – minimálně z třetího filmového dobrodružství doktorů Jonesových. Ale legenda o Nesvatém grálu – to je vcelku novinka. Autor nás v této knize zavádí do rozmanitých zábavních podniků, které se od těch běžných v našem světě (snad) ve všem liší. Bolest doprovázející tělesnou rozkoš můžete zakusit v sadomasochisticky orientovaných salónech, můžete se v klidu a s potěšením realizovat ve Čtvrté říši, což je spolek oslavující a propagující nacismus, a kulturněji založení nemrtví mohou navštívit vyhlášená představení v divadle Styx. Prostě pro každého něco a dohromady vše, co si nejšílenější a nejperverzbější - nemocná - mysl v horečkách dokáže představit. Začátek této knihy na mě působil takovým neosobním, nevýrazným dojmem. Hledal jsem, co by mě zaujalo, pobavilo či s čím bych se mohl ztotožnit, ale nic takového jsem dlouhou dobu nemohl najít. Snad kromě humoru, který ve druhé kapitole zaplašil stíny, které se v mé mysli začaly stahovat. Tento druh humoru mi připomněl jiného (světoznámého) Brita – Douglase Addamse. V jeho Stopařově průvodci galaxií se taktéž promenují roztodivné bytosti, které působí mnohdy velice komicky a s nimiž spojené situace jsou často úsměvné až k popukání. Bar Podivíni na Noční straně, kde se schází ta nejšílenější směsice bytostí odkudkoli, je právě takové místo, kde humor hraje prim. Autorovy temné fantazie byly již v první knize dosti přesvědčivé. Vždy se však do boje pustily relativně běžné bytosti. Nyní, kdy Noční straně hrozí naprostá zkáza, probouzejí se i bytosti prastaré a mnohem mocnější, aby řekly svůj názor na její chystající se demolici. A mezi nimi a anděly nemá ani John Taylor šanci přežít. Pokud bych měl u některých knih ve zkratce popsat, o co v nich jde, měl by ten, komu bych to vykládal, pocit, že se musí jednat o nějakou naprostou šílenost. Přesně to by si myslel i o této knize, která je totiž dosti "divoká". Nejedná se o žádný klasický příběh jednoho žánru, ale o jakýsi slepenec - dosti netradiční, a běžnými zvyklostmi nespoutaný. Jinak řečeno jde o další "(po)divné" dobrodružství, ve kterém nechybí trocha napětí, trocha tajemna ani trocha humoru. Stejně tak jako v románu Něco z Noční strany se i v Agentech světla a temnoty [Agents of Light and Darkness, 2003], u nás vydaných nakladatelstvím Polaris v roce 2005, autor dosti často opakuje. Snaží se tak moc vtlouct čtenáři některá fakta do hlavy, až to působí zbytečně nuceně. A občas to doslova obtěžuje. To se týká hlavně výroků typu: „tohle je Noční strana“ a podobně. Ale to je tak jediná nectnost tohoto dílka, na kterou by se dalo poukázat. Dobrá kniha se pozná tak, že jakmile se do ní začtete, i když vás zcela neohromí, dokáže vás něčím zaujmout a pobavit. I zde to chvíli trvá, ale jakmile do příběhu proniknete (a za předpokladu, že přijmete autorem stanovená pravidla), probudí ve vás zvědavost zjistit, jak bude toto atypické dobrodružství pokračovat dál. Dokáže si udržet vaši plnou pozornost, ale díky čtivosti, a v neposlední řadě díky jeho relativní krátkosti, vám dlouho nevydrží. Zpočátku jsem měl o jeho kvalitě opět trochu pochybnosti. Patřím k lidem, kteří aby nebyli zklamaní, raději předem počítají s nejhorším. O to více jsem pak překvapen, když se z předpokládaného "všelijakého" příběhu vyklube něco víc. Již první kniha měla mnoho do sebe. A druhá jde odhodlaně v jejích šlépějích. Kdo má rád poněkud netypická dobrodružství v temných, od našeho (naštěstí) dosti odlišných světech, ve kterých je možné doslova vše, ten si zcela určitě opět přijde na své.