Další příběh z Drenaje, a opět výborné čtení. Tato kniha se odehrává dlouhou po příbězích s Tulákem a Drussem. Hlavními hrdiny je trojice vojáků-veteránů, šermíř černoch Nogusta, lukostřelec Kebra a silák Bizon. Tito tři jsou spolu s dalšími třemi tisíci nejstarších vojáků propuštěni z armády, společně s generálem Banelionem, přezdívaným Bílý vlk. Všichni jsou to zkušení válečníci, kteří dobyli pro Drenaj mnohá vítězství, ještě za časů otce současného krále. Tehdy porazili Ventrii, nyní společně s jejími vojáky, hodlá současný drenajský král, táhnout dál na východ a dobýt další území. Jenže události naberou na spádu: jedno spojení s démony, jedna zrada (ve skutečnosti dlouho připravovaný plán) a náhle je drenajská armády zničena, démoni si poletují po zemi a jejich vůdce, Anharat, obývající tělo ventrijského generála, hodlá zabít posledního ze tří králů, aby naplnil proroctví a dokončil rituál, jenž by otevřel brána mezi světem lidí a světem démonů. První dva králové jsou již mrtví, tím třetím se pak má stát dosud nenarozený syn drenajského krále. Co se bude dít dál, je asi nasnadě: těhotné královně na útěku před Ventrijci a krayakiny – válečníky jež povolal Anharat, přijdou na pomoc právě tři zmínění veteráni… Gemmelovy knihy jsou v zásadě podle stejného konceptu. Opět zde máme hrdiny z donucení/povinnosti, kteří mají své vlastní vnitřní démony, záporáky, kteří v zásadě zlí nejsou (a připojí se k té správné straně), oslava hrdinství a přátelství. A stále to funguje! Tentokrát zde jen nečekejte žádnou velkou bitvu, většina knihy se točí kolem útěku před pronásledovateli, zatímco v první části budete doslova z každé stránky cítit nebezpečí a zlo, které se pomalu blíží, až do masakru drenajské armády, budete celou dobu při čtení cítit, že se blíží něco hodně zlého, za tohle postupné budování atmosféry má autor jedničku s hvězdičkou;). A není zde nouze o opravdu drsné scény, jako je napříkladměsto zmítající se všílenství díky démonům, kteří působí na negativní stránku lidské osobnosti. Musím rozhodně pochválit propracovanou psychologii všech postav, a to včetně Anharata, jenž se na konci zachová tak, jak by asi těžko někdo čekal. Ani krayakinové nejsou nemyslícími zabijáky. Rád bych také zmínil, že většinou už u Gemmela dokážu odhadnout, které z postav zemřou, a které ne, neříkám, že tipuji se 100% přesností, ale většinou mi odhad vyjde. Tady tomu bylo zcela jinak, postavy, jimž jsem prorokoval smrt, se dožily konce a naopak – nejde asi o nějak důležitou informaci, ale musel jsem se o tento dojem podělit. :) Celkově, fanoušci hrdinské fantasy, a Gemmelovi zvláště, by si tuto knihu neměli nechat ujít. P.S. doporučuji si přečíst vynikající recenzi M. Fajkuse tady na Fantasyi.