I když jsem spíše technický antitalent, cyberpunk mne okouzlil hned po první knize tohoto žánru, kterou jsem přečetl. Kybernetika, svět lidí, většinou rozdělený do korporací a svět virtuální, v němž osamělí hrdinové oddělení od lidí prožívají své příběhy… Samozřejmě zjednodušuji, ale takhle na mne vždy cyberpunk působil, především v díle W. Gibsona. Právě k jeho asi nejslavnějšímu románu „Neuromancer“ je přirovnáván „Sníh“ N: Stephensona. A hned na začátek říkám, že jde o nejen o jeden z nejlepších zástupců cyberpunku, ale i sci-fi vůbec. Svět je zde rozdělen do mnoha malých samosprávných „státečků“, z nichž některé mají třeba rozlohu velikosti městské čtvrti (jako je třeba tokijské území nebo území italskoamerické mafie – Stát Strýčka Enza – mimochodem osoba tohoto mafiánského bosse, který působí skutečně jako hodný italský strýček, ale přitom coby válečný veterán je schopný vypořádat se se zabijáky na které jsou jeho strážci krátcí, je jednou z nejlepších literárních postav, s jakými jsem se seznámil:)). Právě pro zmiňovanou mafii pracuje i hlavní hrdina románu Umi. Jeden z nejlepších hackerů a šermířů (s katanou) své doby pracuje nyní jako – poslíček rozvážející pizzu… Na jedné ze svých cest narazí na mladou, high-tech vybavenou kurýrku S.O. – a toto setkání znamená pro oba zásadní obrat v životě. Umi přichází o práci a S.O je zatčena a zaplétá se s několika příliš mocnými muži. Že jde skutečně o cyberpunk, se ukazuje hned chvíli poté, kdy se Umi připojuje do tzv. metaverza, což je něco jako matrix, prostor virtuální reality, kam lidé vstupují po připojení v podobě Avatarů – svých alter-eg (mimochodem, Umi je jedním z tvůrců metaverza). Umi zde poprvé narazí na muže, jehož Avatar je jakýmsi zvláštním způsobem pokřivený, a který mu nabídne novou drogu zvanou Sníh. Ta ve skutečnosti funguje jako určitý vir, ničící virtuální světy. Umi se rozhodne došlápnout si na toho, kdo Sníh zavádí mezi Avatary. Zjišťuje, že za vším stojí bohatý telekomunikační magnát L. Ross Leslie, jehož pravou rukou je Havran, nejlepší zabiják na světě, jezdící na Harleyi (v němž má uloženou vodíkovou bombu) a používající nože s čepelí o tloušťce jedné molekuly (takže projde vším…). Děj, který jsem zde naznačil je velice zjednodušeně nadhozený, „Sníh“ je velice hutná, mnohovrstevnatá kniha, která je však přístupná i těm, kteří se v technice a počítačích příliš nevyznají (jako třeba já;)) a které se lze znovu a znovu vracet a stále v ní objevovat něco nového, co vám při prvním čtení uteklo. Není zde nouze o akci a především výborný černý humor, takže o zábavu je postaráno. Nelze než doporučit.