Anatologie Jaroslava Jirana je sestavena z děl vesměs málo známých autorů. Ne snad že by šlo o nováčky, všichni už mají na kontě několik publikovaných prací, vesměs v Ikarii, jedinou opravdu známou tvář představuje Jana Rečková, zkušená matadorka českých fantastických vod. Pavel Urban popisuje průzkmnou misi, která se zvrtne trochu hodně zvrtne, když průzkumníci až na jednoho zemřou. Ten psolední pak přebírá úkol mimozemské bytosti, která zabila jeho spolupracovníky-vytvořit dokonalou bytost a rozhodně přitom nebude jednat v rukavičkách. Dobrý nápad v dobrém podání dohromady dává dobrou povídku. Ondřej Nečas zase vypráví o přísně utajené návštěvě mimozemšťanů na Zemi, ale i v tomto případě se něco zvrtne. Jeden z mimozemšťanů je totiž unesen, což sebou přináší mnohé problémy, jak s utajením tak v mezigalatkických vztazích. Taková hodně netradiční detektivka, ale hlavně skvělá povídka. Řihoškova Invaze je z úplně jiného soudku. Jde totiž o velice humornou parodii na Hvězdnou pěchotu a další military sci-fi. Důležité je, že je opravdu vtipná, možná nejlepší povídka celé knihy, ale těžko porovnávat vážné a humorné povídky. Jaroslav Petr vybral pro svou povídku název, ketrý ji přesně padne. Protože opravdu jde o Strhující dobrodružství. Pohled do budoucnosti, kde se z horolezectví stal adrenalinový sport par excellence. Horolezci si totiž pro pobavení diváků vybírájí co nejneschůdnější cesty za nejhoršího možného počasí, které chtějí překonat dřív než jejich ostatní soupeři. Takový sport se neobejde bez dokonalé přípravy, ale ani ta nemusí stačit. Když potom začne řádit záhadný virus, hlavní hrdina, vědec který svými pokusy zabil celou rodinu, musí odhalit tajemství a zachránit co možná nejvíc životů. Další vrchol antologie, tentokrát ale o humor rozhodně nejde. Jan Hlávka vyslal svého hlavního hrdinu do centra krutých nepřátel, aby jako Sršeň zabil mozek nepřátelské rasy a zachránil tak svou rodinu a svůj svět. Kvůli tomu musí žít několik let ve ventilaci nepřátelské lodi a žít s neustálým strachem z odhalení. Nakonec se sice dostane k svému cíli, ale není to ani zdaleka tak jednoduché, jak se zdálo na začátku. Krutá a realistická povídka je dobrá, jenom škoda, že autor se zalekl konce svého příběhu a nechal ho nesmyslně otevřený. David Šenk zase hraje na odlehčenější notu. Obyvatelé zapadákova galaxie, chtějí přilákat turisty a tak si vymyslí vlastního mimozenšťana, vše se nakonec proflákne a odnese to reportér honicí se existencí UFO a spol. Není to povídka špatná, ale ani moc vtipná a ani nic moc vám nesdělí, prostě slabší kousek. Jana Rečková nám zase předvedla, že s jazykem pracovat umí skvěle. Trochu horší je to s příběhem, lyrická lovestory o Váncích a lidech není zrovna to pravé ořechové.Alespň pro mě teda ne. Hrdličkův halvní hrdina je zase trosečník, který se na planetě musí vypořádat s klasickými Robinsonovskými problémy, ale i s několika scifistickými přírustky, jako je soužití s vlastním klonem. Celkem solidní povídka se zajímavou pointou, ale tak nějak mě nenadchal, bohužel Poslední povídka od Stanisla Ertla zakončuje nepovedený triptych na konci antologie. Postmodernistický žvást ve kterém se prolínají sny a realita a ještě milion dalších věcí, ale příběh je prostě slabý jako vyvařená kořalka. Dočíst to bylo spíš utrpení než radost. Nebýt posledních dvou tří povídek byla by to dobrá kniha takhle se to sotva drží na průměru a to je škoda. Nechybělo mnoho.