Zpráva od vládce podsvětí, Edita Dufková: Zpráva z Hádu
 |
Lidstvo je tisíce a tisíce světelných let vzdálené, pouť vesmírem se blíží ke konci. Co čeká na budoucí kolonizátory „za pět minut dvanáct“? To se dozvíte v knize Edity Dufkové Zpráva z Hádu.
Příběh začíná ve chvíli, kdy se vesmírná loď Proserpina probouzí z ledového spánku. Není popisována cesta vesmírem a její dobrodružství během ní při setkání s mimozemskými civilizacemi. Spí a jediný, kdo bdí, je palubní počítač.
Vítejte na kolonizačním obřím plavidlu a v příběhu jejího navigátora, později souhrou náhod kapitána, Waca Teirange a jeho partnerky Ajen Dallowayové. Spolu s Proserpinou se Waco přiblíží cílové planetě na dosah. Stojí před rozhodnutím o dalším osudu jak jeho posádky, tak i cestujících. Na obzoru se totiž objevuje kometa Hádes pokrytá ledem a hrozí, že se s vesmírným korábem srazí.
Titulní obrázek i text vytištěný na zadní části svazku řadí knížku do té nejscifističtější sci-fi, jaká může existovat – hard sci-fi. Paralelu lze najít ve Star Treku, v Červeném trpaslíkovi i Vesmírné odyseji. Skupina posádky však není pod takovým drobnohledem jako u Červeného trpaslíka. Dave Lister se taky probouzí z ledové smrti. On však svůj cíl na dohled nemá. Život v těžařské lodi se odehrává cestou vesmírem, tedy formou road movie. Na Proserpině se život probouzí ve chvíli, kdy je cíl na dohled a vesmír mají za zády. Holly z Červeného trpaslíka je zastoupena palubním počítačem, který se jmenuje stejně jako loď, Proserpina.
Proserpinu může řídit jak autopilot – počítač – tak i lidé. Hlavní roli a poslední slovo při navigaci má posádka. Počítač slouží lidem, omezují jej pravidla robotiky daná Isaacem Asimovem. Rozhoduje kapitán a členové posádky velitelského můstku. Ten spolu se svými kolegy řeší případy, které vychází z reality, v níž se autorka očividně inspirovala svým studiem na vysoké škole. Třeba takový výpočet přistávací dráhy spočívá na člověku, který porovnává výsledky s počítačem, ten však má limit, nemůže ohrozit život posádky a cestujících (Asimov).
Edita Dufková v pěti bodech:
- Vystudovala Fakultu jadernou fyzikálně inženýrskou ČVUT, dnes vykonává celou řadu povolání, která by se dala shrnout jako jaderný fyzik na volné noze.
- Přibližuje nám, běžným smrtelníkům, vědu, a pracuje na výzkumu termonukleární fúze. Žije v Praze.
- V roce 1999 zvítězila v Ceně Karla Čapka, v kategorii krátká povídka, s prací Noční můry (Mlok 1999). Od té doby sklidila další ceny a propsala se i k vítězství. A tím odstartovala štafetu, nebo spíš přespolní běh, tvorby a seriál literárních cen.
- Její povídky vyšly nejdříve v různých soutěžních i nesoutěžních sbornících a časopisech, souborně pak v knize Za okraj světa (Laser-books 2006, obsahuje mimo jiné povídky – Spálení a hořící, Nebudeš mutantem! Vymítání andělů, Věc Elina, O mrtvém koni a Za okraj Světa.
- V současné době svůj tvůrčí potenciál soustředila na vznik Zprávy z Hádu, její románové prvotiny.
Edita Dufková vytvořila knížku, kterou čtete jedním dechem. Obsáhlý román, velmi dobře vyvážený, monitoruje náladu na palubě, zabrousí i do nezbytného technického vybavení, jež přibližuje čtivou formou. Pamatuje tak i na své čtenářky. Stroje, reaktory a technika prostě k vesmírnému plavidlu patří, o to víc, když na nich závisí lidské životy. Dufková přibližuje průběh přípravy hibernace lidského organizmu, co tato činnost vyžaduje, a jakým způsobem loď pečuje o svou „zmraženou“ posádku. A nejen to se z děje fanoušek dozví. Dostane navíc i špetku napětí, v množství větším než malém, nezbytnou pro každý dobře napsaný román.
Když se počet zbývajících stránek blíží nule, čtenář zjišťuje, že ještě nechce končit a vkrádá se myšlenka: „Co druhý díl?“ Nešel by rozpracovat závěr do dalšího dílu nebo ho rozvést? Jako by tam čas tekl mezi prsty a konec se přiblíží nečekaně jako ostří gilotiny, ztrácí se a procitá stejně jako vědomí hlavního hrdiny.
- Dufková, Edita: Zpráva z Hádu
- Laser, 2012
- obálka: John Harris
- 444 stran, 249 Kč ( v e-shopu Fantasye již za 224 Kč)
