Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, ve dnech 24-27.10 bude knihkupectví Arrakis uzavřeno. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.

Zpívající věže nabízí to nejlepší z nové soutěže, Jitka Ládrová (editorka): Zpívající věže

ant.: Zpívající věže

Na počátku všeho byla krátká povídka. Nepříliš dobře zpracovaná, nepříliš rozsáhlá, ale se silnou myšlenkou, na které se dalo stavět. Právě ona povídka s názvem Legenda o zpívajících věžích se stala základem otevřeného světa spisovatelky Jitky Ládrové. A protože Zpívající věže začaly rychle sklízet kladné ohlasy, rozhodla se autorka svět rozšiřovat – nejprve vlastními silami a následně ho dala v plen i dalším autorům prostřednictvím soutěže s názvem Zpívající věže.

Zpívající věže jsou sborníkem nejlepších prací účastníků výše zmíněné soutěže. Jedná se o výběr z premiérového ročníku uskutečněného roku 2015. Vzhledem k tomu, že dílo Jitky Ládrové, autorky světa, organizátorky soutěže a editorky sborníku je známé zatím jen díky několika publikovaným povídkám v Žoldnéřích fantazie nebo Mloku, podobně jako celá soutěž je pro mnoho čtenářů velkou neznámou. Ládrová se tedy rozhodla v úvodu napsat pár slov o vzniku soutěže a také o světě, ve kterém se příběhy odehrávají. Nechybí tedy ani Legenda o zpívajících věžích, prvopočátek všeho.

Bohužel, i přesto, že je úvod zasvěcen vzniku soutěže, nedozvíme se v něm (ani nikde jinde v knize) nic zásadního o soutěži samotné, což je u knihy, která má být „výkladní skříní“ tohoto projektu dost zásadní chyba. Zamrzí, že chybí například informace o počtu děl, ze kterých musela porota vybírat.

Přejděme ale nyní k samotným povídkám. Nejprve se možná bude hodit jedno varování: sbírka je česko-slovenská, přičemž některá díla ve slovenštině jsou dosti květnatá a plná poetiky. Pokud tedy patříte k mladší generaci, která nemá se slovenštinou aspoň částečné zkušenosti, narazíte na texty, kterým nejspíš budete mít problém porozumět.

Každá povídka je k potěše čtenářově opatřena dvěma věcmi: kresbou některé ze zpívajících věží, tedy věží, které mají (povětšinou) na svém vršku zařízení podobné harfě, a také předmluvou editorky. Většina předmluv však namísto věcných komentářů k textu připomíná vzkaz od vaší nejlepší kamarádky psaný v rozverném diblíkovském tónu – to působí velmi neprofesionálně a mnohdy i bere chuť do dalšího čtení.

Co vás čeká a nemine

Podívejme se nyní na texty samotné. Prvním dílem je povídka Jely Abasové s názvem Novicka. Tento text je ve slovenštině a v soutěži se umístil na třetí příčce. Přesto, že nemá špatnou nosnou myšlenku a nechybí ani zajímavá akční pasáž, je v něm cosi… Autorka se totiž snaží za každou cenu o to, aby povídka byla „sexy“ tím, že do textu přidává různé slovní ozdobičky a kudrlinky; některé pasáže díky tomu působí překombinovaně, tempo příběhu se rozmělňuje, vážný příběh chytá nežádoucí „sladký“ nádech a sráží úroveň povídky o několik stupňů níž. Po dočtení jsem měl vážné obavy z toho, že jestli toto má být třetí místo, pak úroveň soutěže nebude valná.

Bohužel ani druhý kousek, Cesta poznání Patricie Kudelové dojem příliš nevylepšuje. Nevím, zda byli soutěžící limitováni počtem znaků (některá další díla jsou však rozsáhlejší, takže nejspíše ne), ale slibně rozjetý příběh doplácí na malý rozsah. Čtenář by se zajisté dostal postavám, které rozhodně nejsou nezajímavé, více pod kůži a konec nepůsobil tak uspěchaně a useknutě.

Za jeden z nejlepších kusů sborníku lze naopak považovat text Erika Kováče s názvem Posledný bastard – text je opět ve slovenštině, ale tentokrát je to klasická přímočará fantasy bez příkras a kudrlinek. Autor dokázal na malém prostoru z příběhu vytěžit, co se dalo, a to i přesto, že je občas znát nováčkovské tápání. Jako celek působí příběh velice přesvědčivě, sevřeně a úderně. Ačkoliv se Posledný bastard nedostal na medailové příčky, rozhodně v něm dřímá velký potenciál a troufnu si říct, že by neudělal ostudu, ani kdyby byl zasazen do některého z etablovanějších literárních fantasy světů. Možná i díky tématice bastardů totiž při čtení evokuje dílo G. R. R. Martina.

Parní věk Pavla Koudelky je jakýmsi experimentem v rámci této soutěže. Text čítající pouhých sto slov ukazuje možnou budoucnost světa Nejmocnějších (jak autorka sama svůj svět nazvala). Je pouhým fragmentem, náznakem příběhu, ale i přesto má v sobě sílu. Přemýšlivější čtenáři v něm zajisté najdou poetiku a příslib věcí budoucích, pro ty ostatní však bude tato povídka pouze zbytečná stránka.

Jitka Ládrová v pěti bodech

  1. Jitka Ládrová se narodila roku 1991 a pochází ze severních Čech.
  2. Vystudovala Technickou univezitu v Liberci, kde v současné době studuje doktorát.
  3. Psaní se začala věnovat zhruba ve druhém ročníku svých vysokoškolských studií, přičemž nejraději se spisovatelské vášni oddává nad šálkem zeleného čaje ve své oblíbené čajovně.
  4. Jejími největšími úspěchy jsou povídky Zákon smečky (Mlok 2016) a Pomoc osudu (Žoldnéři fantazie – Inteligentní ledovce a jiné zrůdy).
  5. Její debutový román Němé duše v současnosti čeká na vyjádření nakladatele.

Vendula Brunhoferová přispěla svým Ptáčníkem. Tato povídka je v knize „hostem“, neboť do soutěže dorazila až po uzávěrce, přesto je však natolik dobrá (na tom se s editorkou shodneme), že si své místo v průřezovém sborníku prostě zaslouží. Na druhou stranu, to, že editorka musí sáhnout k textu mimo soutěž, tak trochu poukazuje na úroveň ostatních soutěžních textů. Osobně bych po vzoru například Žoldnéřů fantazie sáhl po institutu hostující autorky. Každopádně, opět se jedná o klasickou fantasy s dobrou konstrukcí příběhu a zajímavou pointou, která má smůlu, že se nemohla s ostatními utkat v rovném boji, protože by nepochybně „na bedně“ skončila.

Pravda o strážci z Hoganova přístavu od Věry Mertíkové se umístila na druhém místě a je třeba říci, že po právu. Autorka dokázala skloubit dobrý příběh se zajímavou pointou s velmi čtivým stylem a originálními nápady. Právě onen originální nápad je v této povídce přidanou hodnotou, který převyšuje pouhé dobré řemeslné zpracování a vynáší text do popředí.

Na nejvyšším stupínku stanula opět Jela Abasová, tentokrát s povídkou Čo patrí moru. Jak název napovídá, jedná se opět o text ve slovenštině. Oproti svému prvnímu dílu trochu ubrala na kudrlinkách a příkrasách a zaslouženě zvítězila. Nosným prvkem je velmi originální pohled na svět a neortodoxní hrdina, to vše zasazené do čtivého a dynamického textu. Oproti svému bratříčku na třetím místě je text diametrálně odlišný, vyznívá mnohem lépe, uvěřitelněji a pointa má onu potřebnou údernost.

Osobně si troufnu říci, že bych s konečným pořadím stanoveným porotou rezolutně nesouhlasil, Posledný bastard si zasloužil skončit na bronzovém stupínku namísto Novicky a možná i první a druhé místo by se daly vzájemně prohodit, ale názor vícehlavé poroty rozhodně vždy bude mít větší váhu než názor jednotlivce. Každopádně, textům ve sborníku nelze upřít kvalitu; přesto však ve srovnání s renomovanějšími soutěžemi většina z nich kulhá na obě nohy a vykazuje některé začátečnické chyby.

Na druhou stranu se jedná prozatím o první ročník soutěže. Kniha má sloužit jako její propagace, čemuž odpovídá i velmi lidová cena. A v doslovu je uvedeno, že autorka už chystá další sborník z druhého ročníku – uvidíme, zda kvalita vzroste. Uvidíme, třeba za pár let Zpívající věže vyrostou ve zdatného konkurenta, který bude bojovat o své místo na trůnu povídkových soutěží.

A ještě jednu věc je třeba zmínit – grafickou úpravu knihy. Černobílé kresby zpívajících věží jsou velmi působivé, stejně jako ilustrovaná mapa světa. Roland Havran odvedl skvělou práci. Na konci knihy je dokonce průřez jednou z věží s popisem jejích jednotlivých částí, ukazující její funkčnost a údržbu. Zde si dovolím jednu drobnou poznámku – krbu v obytné místnosti chybí komín, z čehož by obyvatel věže zajisté neměl příliš radosti.

Zpívající věže mají být dílem propagující stejnojmennou soutěž. Naneštěstí trpí mnoha neduhy prvorozeného, ale před soutěží samotnou i její editorkou je (doufejme) ještě dlouhá cesta poskytující kopu prostoru pro zlepšení. Navíc se seznámíte s díly začínajících autorů, kteří mají šanci v budoucnosti prorazit na česko-slovenské literární scéně – a právě zájem veřejnosti je může posunout a povzbudit. Proto bych tuto knihu i přes její zjevné chyby nezatracoval.

  • Jitka Ládrová (editorka): Zpívající věže
  • Straky na vrbě, 2017
  • Obálka: Roland Havran
  • 190 stran, 120 Kč (v e-shopu Fantasye již za 108 Kč)
3. května, Martin Bečvář

Zpívající věže

Zpívající věže
Vložit do pytle na zboží  Koupit 120 Kč 108 Kč