Británie ve 4. století našeho letopočtu. Odsun římských vojsk z kolonizovaného území je na spadnutí a barbarské kmeny dotírají na starousedlíky stále zuřivěji. Neklidná doba si žádá schopné a odvážné muže, kteří se nebojí nových nápadů a nečekaných spojenců. Excalibur i Kamelot již existují. Vše je tedy připraveno pro příchod velkých hrdinů.

Blíží se rok 400 našeho letopočtu a budování opevněné kolonie v jihozápadním cípu Cambrie (jak byla tehdy nazývána Velká Británie) pokračuje. Přátelé Caius Britannicus a Publius Varrus s obavami očekávají předpovídaný odchod římských vojsk z podrobeného území. Vědí, že zemi poté zachvátí prudké nepokoje rozdmýchávané především barbarskými kmeny, které již jen velmi chabě zadržuje Hadriánův val. Bude to doba, v níž zlato a další cennosti ztratí svou cenu a přežijí jen ti, kteří se dobře připraví. Právě kvůli tomu porušuje Caius přísná pravidla o koloniích a opevňuje své území mohutnými hradbami a zároveň buduje své vlastní vojsko.

Spojence je nutné hledat hlavně mezi místními lidmi a nejlepší možností je samozřejmě sňatek mezi významnými rodinami. V příběhu nakonec budou svatby hned dvě a každá z nich dá vzniknout jedné z významných postav artušovských legend. Objasní se také původ Kamelotu, Excalibru nebo Kulatého stolu. Zatímco první kniha cyklu nazvaná Nebeský kámen se o dobu Rytířů kulatého stolu otírala jen velmi lehce, Zpívající meč vrhá čtenáře přímo do nejžhavějšího středu skutečné legendy.

Když se rodí mýty

Oproti předcházejícímu dílu působí Zpívající meč o mnoho živěji a výpravněji. Rozsáhlé popisy římské armády, minulosti hlavních hrdinů či charakteru krajiny a jejích obyvatel vystřídaly promyšlené, přirozeně plynoucí dialogy. Zvlášť vzdělaná Luceia (manželka Publia Varra) dokáže čtenáře leckdy ohromit i pobavit zároveň.

Proměnou prošly i hlavní postavy. Ještě před několika lety byli Caius i Publius svěží mladíci, kteří se ze všeho nejraději ve volných chvílích zaobírali filosofováním o společnosti a vyšších cílech. Na oba ale začíná doléhat jejich věk, takže na řadu přicházejí dialogy o životě a duši. V jejich podání ale rozhodně nepůjde o nudnou záležitost. Probíraná témata opravdu nutí k zamyšlení i v dnešní době.

Jestliže jste v minulém díle ze všeho nejvíc nenáviděli popisy římských legií a strategie boje, můžete si protentokrát trochu oddychnout. Ale ne příliš. Ve hře je totiž vybudování úplně nového druhu vojenských jednotek, které by si dokázaly lépe poradit s amatérsky vycvičenými, zato však početnějšími barbary. Metoda pokus-omyl je v tomto případě nezbytná, a o to více zajímavá. Navíc si pozorný čtenář mezi řádky uvědomí, proč je dodnes slovo Excalibur synonymem pro opravdu skvělý meč.

Charakterům postav opět nelze vytknout naprosto nic, jsou postupně utvářené samotným příběhem a skutečně uvěřitelné na všech frontách. Hlavně za zdmi vily Britannicus je rozehrán často velkolepý koncert. Žádná nečekaná rozhodnutí a unáhlené pohnutky. Nic takového tady nenajdete. Nejlepším důkazem je pak samotný závěr, ve kterém se autor poněkud nesmlouvavě rozloučí s některými hlavními postavami. Slabší povahy prolijí potoky slz, ty sveřepější budou nadávat autorovi za tragický konec. Ovšem větší uznání by si mohly vymyšlené postavy přát jenom těžko.

• Jack Whyte: Zpívající meč (Kamelot 2)
• Domino, 2011
• překlad: Tereza Horáková
• obálka: Radek Urbiš
• 480 stran / 299 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).