Zlomené kopí, Nathan Long
 |
V temném světě Warhammeru patří Říše, které vládne císař Karl Franz, ke straně těch „dobrých“. Což ovšem neznamená, že se i tady nenajde spousta různých intrikánů, závistivců či mocichtivých egoistů, kteří myslí jen na vlastní prospěch a pro nějakou tu výhodu či kulatou sumičku blýskavých mincí jsou ochotni udělat téměř cokoliv. To je také jeden z důvodů, proč si hrabě Manfred Valdenheim dál drží Černá srdce, jež na něho udělala takový dojem v záležitosti s Valnirovou zhoubou. I Říše totiž potřebuje agenty na práci tak špinavou, že se k ní oficiálně vůbec nesmí znát.
Nutno ovšem říci, že příslušníci jednotky ze svého zařazení žádnou radost nemají. Nemohou ale nic dělat, protože je Manfred drží pěkně pod krkem. Zrádcovský cejch sice hrabě nechal z jejich kůže odstranit, nahradil ho však prostředkem sice méně viditelným, ale o to účinnějším – latentním jedem, navíc upraveným magií. A tak čaroděj, když se Černá srdce nebudou chovat způsobně, nebo se ho dokonce pokusí zradit, zamumlá zaklínadlo, a všichni odbojníci zemřou hroznou smrtí. Není divu, že jsou Reiner Hetsau a jeho parta docela naštvaní a frustrovaní. Situace je o to horší, že se sice skrývají v Manfredově domě v Altdorfu, ovšem město se všemi hernami, hospodami a nevěstinci je pro ně zcela nedostupné.
Proto přijímají s úlevou dokonce i povolání do další akce. Jejich cílem je pevnost uprostřed Černých hor střežící průsmyk a blízký zlatý důl. Velitelem pevnosti je generál Gutzmann, skvělý stratég a taktik, který pro Říši vybojoval několik drtivých vítězství. Možná až příliš drtivých. Některým lidem z blízkosti císaře se totiž zdál příliš ambiciózní, proto byl odvelen do hraniční pevnosti, v jejímž okolí bývá poměrně klid. Ovšem v poslední době se objevují podivné zprávy o zvyšování stavu Gutzmannovy armády, ačkoliv v horách se odehrávají jen sporadické boje s bandity a zbojníky. Navíc životně důležité zásilky zlata z dolu jsou stále menší, prý kvůli problémům s dolováním.
Takže úkol, který Černá srdce dostávají, je celkem jasný. Mají zjistit, co se děje se zlatem v dole a proč Gutzmann posiluje armádu. Pokud se snad ukázalo, že generál je opravdu zrádce, mají ho bez milosti odstranit. Ale tak, aby vše vypadalo jako nehoda, protože Gutzmann je u svých mužů neobyčejně oblíbený. A protože se stav jednotky po poslední akci rapidně ztenčil, posiluje ji Manfred několika dalšími „dobrovolníky“. A tak se muži pod Hetsauovým vedením vydávají do Černých hor. Do pevnosti se dostanou tím nejjednodušším způsobem, nechají se najmout do generálovy armády…
V druhém dílu trilogie Černá srdce navazuje Nathan Long tam, kde skončil ve Valnirově zhoubě. I druhé dobrodružství jeho hrdinů se nese ve stylu hodném minimálně akce Tuctu špinavců. Před Černými srdcemi je mise, která sice na první pohled nevypadá nijak extrémně nebezpečně, ale Reiner tu nakonec musí uplatnit všechny své schopnosti i dovednosti, stejně jako rozsáhlou škálu improvizace, aby se on i jeho muži dostali z téhle šlamastyky se zdravou kůží. Odhalit pravdu totiž nebude nic jednoduchého. V pevnosti se určitě něco děje, jenže všichni buď významně mlčí, nebo naopak nic neví. A tak hlavní tíha pátrání spočívá na Reinerovi, protože jako důstojník má k těm, co něco vědí, nejblíže. Generál ovšem není jediným podezřelým, i někteří jeho podřízení se chovají značně „nestandardně“.
Kromě pátrání se musí Hetsau vypořádat i s několika dalšími problémy. Noví rekruti se postupně vybarvují, takže kapitán s děsem zjišťuje, že má k dispozici vražedného šílence, který může kdykoli dát průchod své nedůtklivosti, nevyzpytatelného mistra meče, jehož chladnokrevnost by zahanbila i sochu, a navrch kariéristu schopného udělat cokoliv a podrazit kohokoli, jen aby se zalíbil svému pánovi. A navíc je pravděpodobně někdo z nich tajným Manfredovým agentem, který má dohlížet na to, aby proti němu jednotka nekula pikle. No a nakonec je tu ještě Franz – čili Franka, o jejímž sladkém tajemství ví jen on a do níž se bohužel naprosto bezhlavě zamiloval. Takže není divu, že má kapitán Reiner Hetsau pořádně zamotanou hlavu.
Svěží příběh se odvíjí v rychlém tempu, které navíc podporuje množství akčních scén. Nechybí tu však ani napětí, které se pojí zejména s pátráním po tajemství pevnosti a intrikách jejích obyvatel. Long zde opět představuje trochu jinou tvář Warhammeru, která už není tak pochmurně depresivní, ale nese s sebou i jistou naději do budoucna, což je víc než osvěžující. Hlavní roli hraje opět starý známý Reiner Hetsau, který se, jak už je jeho zvykem, pokouší čtenáře přesvědčit, že není žádným hrdinou. Jenže jako obvykle mu nezbývá nic jiného než dělat věci, které se hrdinským činům nápadně podobají.
Ostatní postavy příběhu zůstávají ve stínu hlavního hrdiny. Autor jim dá občas příležitost vyniknout, ale vzápětí je stáhne zase do pozadí. To se týká i nováčků, které Long poprvé přivádí na scénu ve Zlomeném kopí. Ti sice přirozeně zapadnou do děje, ale i na ně čeká jen oněch obligátních třicet sekund slávy. Přesto noví rekruti působí na čtenáře osvěžujícím dojmem, i když kapitán má na jejich přítomnost pochopitelně poněkud jiný názor. Tato mise sice na počátku vypadá spíše jako „stealth“ akce, přece jen se i tady dostanou ke slovu zbraně a teče krev. A rozhodně jí není málo. Ale to už jsem prozradil víc než dost. Každopádně Černá srdce patří k tomu nejlepšímu z Warhammeru, co zatím u nás vyšlo, a já budu netrpělivě čekat na jejich třetí dobrodružství.
- Nathan Long: Zlomené kopí
- překlad: Radek Mandovec
- obálka: Christer Sveen
- vydal: Polaris, Frenštát p. R. 2009
- 264 stran / 209 Kč
