Dlouhou dobu dokázali lidé a démoni žít v křehkém míru vedle sebe. Jenže zlo nikdy nespí, a tak se démonická brána do pekel zvaná Trhlina opět otevřela, aby vyvrhla na svět ještě něco mnohem horšího a hrůznějšího…

Kniha s jednoduchým a stručným názvem Zlo je pokračováním Tuláka, debutové knihy anglického autora Petera Newmana. A hned na začátek si dovolím kacířskou myšlenku: druhý díl je ve své podstatě reverzní díl první s několika bonusy.

Otočeno naruby

Zatímco v Tulákovi byl hlavním hrdinou dospělý muž zvaný Tulák, který toho mnoho nenamluvil a měl sakra hodně práce uhájit svůj poklad – nemluvně, které bylo nezkažené démonickou hnilobou, ve Zlu se vše otáčí. Hlavní hrdinkou je mladá dáma Vesper; Tulákova dcera a také ono nemluvně z prvního dílu, byť už mnohem odrostlejší. Vesper, podobně jako její otec, vyslechne volání mocného Gamina meče, artefaktu z dávných dob schopného čelit i těm nejmocnějším démonům. Spící zlo se totiž po delší době opět probouzí a meč touží být použit v další velkolepé bitvě. Jenže Tulákovy uši zůstaly k jeho volání hluché, a tak se shodou okolností stala vyvolenou Vesper. Její kroky míří k Trhlině…

Namísto dospělého a fyzicky slušně disponovaného muže se tedy vydává na cestu mladá dívka. Bohužel, Newman její charakter nedokázal vybalancovat zcela přesvědčivě, takže se hlavní hrdinka chvílemi chová jako pětileté umanuté děcko, aby vzápětí prokázala moudrost a životní přehled minimálně čtyřicátnice. Z tohoto pohledu je bohužel ztvárnění postavy dost problematické.

Peter Newman v pěti bodech

1. Peter Newman vyrůstal v Londýně, kde vystudoval činohru a pedagogiku.
2. Původně pracoval jako učitel dramatické výchovy na střední škole, dnes se živí jako instruktor firewalkingu.
3. Tulák (v originále 2015, v češtině Host, 2016) byl jeho debutovým románem a ságu o Tulákovi plánoval od počátku jako trilogii.
4. V originále vyšel druhý díl trilogie The Malice (Zlo) v roce 2016, v českém překladu pak o rok později.
5. Vydání závěrečného dílu Seven (Sedma) bylo původně naplánováno na rok 2017, nový termín zatím není známý.

Samozřejmě, Vesper je protipólem svého otce, takže tam, kde Tulák řešil věci silou, musí použít buď hlavu, nebo prostě ustoupit či utéct. Ve světě plném nepřátelských démonů ovšem toto řešení nemusí být vždy realizovatelné, proto dostala dívka coby vyvolená nositelka Gamina meče na své cestě průvodkyni a osobní strážkyni v jedné osobě jménem Duo. Tato nesourodá dvojka zdobí obálku knihy, a věru je to úžasné pokoukání! A ano, Vesper sice nese meč, ale ten sotva utáhne, natož aby s ním dokázala někomu ublížit.

Otáčení však zdaleka není konec. Zatímco Tulák se vydal na cestu směrem od Trhliny, jeho dcera absolvuje cestu opačným směrem. Na jejích výpravách ji provází kůzle, zatímco jejího otce provázela stará nabroušená koza. Ve Zlu už kozí puberťačka oproti své předchůdkyni nedostává tolik prostoru a často namísto odlehčujícího prvku funguje i jako roztomilý mazlík, což předtím primárně obstarávala „miminkovská“ verze hlavní hrdinky.

Po dočtení může čtenář nabýt dojmu, že autor se (trochu neinvenčně) pokusil přepsat první díl se záměrem ukázat čtenářům, jak by se s podobnými situacemi dokázala vyrovnat dívka namísto muže.

Úhel pohledu

Na Zlo se opět dá koukat dvojí optikou. Zkušenější čtenáři, i když v tomto případě bych použil spíše pojmu literární rutinéři, velmi brzo odhalí mnohé slabiny tohoto příběhu. Děj je nekomplikovaný a ve své podstatě se motá okolo cesty z jednoho místa do druhého, byť s obtížemi a oklikami. O propracovanosti postav se dá hovořit s přimhouřenýma očima, logika a konzistence příběhu místy dostávají slušně na frak, postavy se objevují a mizí po pár větách… Z ryze literárního hlediska je Zlo na hranici průměru.

Je jen otázkou individuálního vkusu, nakolik dokáže tyto problémy zakrýt „ten druhý pohled“. Totiž, představme si na chvíli toto literární dílo jako film. Film, který stojí čistě na vizuálním zpracování, s bombastickými efekty, triky a výpravou. Přesně takhle působí obě knihy série Tulák – dokonalé literární poblouznění neuvěřitelně zpracovaným prostředím. Co na tom, že pravidla světa jsou nastavena pofidérně; troufnu si říct, že mnoho čtenářů prostě ujede na skvělém ztvárnění démonů plném fantazie, na vykreslenosti světa plného hnusu a hniloby, na geniálních nápadech. Je pravda, že v Tulákovi byl tento wow efekt ještě mnohem výraznější, protože jsme vstupovali do světa Newmanovy fantazie poprvé. Podruhé už sice nebudete tak překvapeni, ale autor neustrnul na místě a opět popustil své nápaditosti uzdu.

Je tedy jen a jen na vás jak budete na knihu nahlížet.

Pár novinek

Na počátku recenze byla řeč o bonusech – věcech, které v Tulákovi nenajdete, tak vzhůru na ně!

První novinkou oproti předchozímu dílu je poměrně výrazný prostor i pro nepřátelský tábor – démony, nakažence, záporáky či jakkoliv jinak jim chcete říkat. I oni mají své problémy, vnitřní rozpory a boje o nadvládu, a tento motiv prolínající se celou knihou patří k těm povedenějším.

Druhou, neméně sympatickou, novotou jsou návraty do minulosti zachycující zrod Trhliny, příchod zla na svět a boj proti zplozencům temnot v podání Gamy a jejích spojenců. Bohužel, tato linie působí neukončeně, což samozřejmě neznamená, že si autor nenechává to nejlepší nakonec do třetího dílu.

Dovedu si představit, že Zlo rozdělí čtenáře na dva tábory. Někteří budou lamentovat a ukazovat na nedokonalosti v literárním řemeslu, druzí budou knihu vychvalovat a vyzdvihovat do nebes. Pokud stále umíte být fascinováni originalitou, rozhodně knihu zkuste (i když doporučuji začít spíše prvním dílem, ačkoliv se dvojka dá číst i samostatně), pokud jste analytičtí hnidopiši, budete bohužel dost zklamáni.

• Peter Newman: Zlo (Tulák 2)
• Host, 2017
• Překlad: Milan Žáček
• Obálka: Jaime Jones
• 470 stran, 329 Kč (v e-shopu Fantasye již za 296 Kč)