Zimoděj, Terry Pratchett
 |
Tonička Bolavá už docela chápe, že naučit se být čarodějkou není jen tak. Že to znamená dělat spoustu věcí, o kterých by raději ani nevěděla. Že musíte být neustále ve střehu, protože i nejobyčejnější věci se mohou nějak divně zvrtnout, zvlášť když vaší učitelkou je Slečna Velezradná a když na vás zpovzdálí dohlíží Bábi Zlopočasná. A když ještě ke všemu je Slečně Velezradné 113 let, je slepá a hluchá, takže nikdy nevíte, jestli ta myš, co sedí na polici, je jen tak nebetyčně drzá – nebo jsou to náhradní oči a uši Slečny Velezradné. A když navíc je vám třináct let, jste daleko od domova a zdá se vám, že ten Roland není zas až tak úplně k ničemu. Aspoň dopisy umí psát docela pěkné.
Pak se jednoho dne Slečna Velezradná rozhodne, že jsou situace, kdy používat oči a uši myší, much či jiné havěti je nevhodné, takže ji Tonička musí doprovodit někam, kde by se ještě pár let vůbec neměla objevit. Vlastně by o takových věcech neměla mít ani páru. A Tonička se samozřejmě připlete někam, kde sobě samé, ostatním čarodějkám a vlastně všem lidem na Zeměploše – a taky Nac Mac Fíglům – způsobí nespočet problémů: namísto Letní Dámy si zatančí se zosobněním zimy – Zimodějem. A ten, ač podstaty nehmotné a nelidské, se zamiluje. Dokážete si představit, co může způsobit zamilovaná zima? Raději se o to ani nepokoušejte, Terry Pratchett už to vymyslel za vás a určitě mnohem lépe, než by to dokázal kdokoli jiný. Uznejte sami: sněhové vločky s tváří milé, ledovce s jejím profilem, ledové květy sestavené tak, že vytvářejí její jméno… ale také závěje až nad komín, mráz, že se stromy mrazem rozpadají a mrzne i plamínek u zápalky.
Už třetí díl příběhů ze života Toničky Bolavé tak má opět originální zápletku, která sice je vystavěna na známém základu putování za záchranou světa, ale je pojata typicky po pratchettovsku, tedy tak nějak… šejdrem. Ti, kteří putují, aby zachránili svět, si toho totiž nejsou vůbec vědomi. Oni přece jen musí pomoci „malé velké bosorbabě, ke které mají toho kulicha“. Ano, k záchraně světa musí nemalou měrou přispět Nac Mac Fíglové. A tentokrát to pro ně znamená dokonce cestu tam, kde podle svého mínění vůbec nemají co dělat: do podsvětí. Uznejte sami, co by dělali v podsvětí, když přece jsou už stejně mrtví a nahoře na zemi je jim v tomto stavu docela dobře. Ovšem osočení, že Rob Kterýten vlastně ani není hrdina, když pro záchranu své čestné keldy váhá přečíst velikou knihu, to je vážná věc. To si žádá postavit se problému čelem a ukázat, že Rob se vypořádá se vším, co před něho kulich k Toničce postaví. Tonička sama na nějaké putování nemá ani pomyšlení, ještě tak na útěk před Zimodějem a projevy jeho lásky. Když ale vidí, že uhýbáním se věci ještě zhoršují, ani ona neuhne a řeší problém přímo a bez vytáček.
Nakonec to nemůže dopadnout jinak než dobře, protože jinak by byla porušena pravidla žánru, ale než se k tomuto kýženému konci dostanete, užijete si spoustu zábavy. Neboť i když se tady řeší věci závažné, ba přímo základní problémy bytí a nebytí, děje se tak s lehkostí, šarmem a vtipem. No ano, některé situace již byly někdy použity, ale protože na to sám autor dost okatě poukazuje, dostává se použití stejného triku do kategorie: vtip se opakováním násobí, a tím pádem může být ještě účinnější.
Že k hladkému čtení přispívá i tradičně vynikající převod do češtiny z dílny Jana Kantůrka, to snad ani není potřeba dodávat. Už jen to, jak si dokázal poradit s říkankou, která je pro příběh velmi významná a je přitom zcela mimo naše kulturní povědomí, si zasluhuje pochvalu stejně jako jeho talent pro vytváření mluvících jmen tak, aby vystihla podstatu původního významu, a nepůsobila přitom v češtině jako pěst na oko.
Jak Tonička roste, mění se i její osobní problémy, takže celá série s ní postupně z dětské literatury vyrůstá v příběhy pro dospívající, a pokud bude Tonička pro Terryho Pratchetta dost dlouho atraktivní a inspirativní, možná s ní dospějeme až k distingované mladé dámě. No a já, i když už mám toto období dávno za sebou, ráda se pobavím četbou o jejích problémech s tím hloupým věkem, kdy člověk sám sebe vidí jako zralou a dokonalou osobu, ale ostatní ho vidí jenom jako malou otravnou holku. Vždyť problémy druhých lidí dokážou člověka potěšit nejvíc, a pokud jsou vylíčeny tak zábavným způsobem jako v příbězích Toničky, pak není co řešit.
- Terry Pratchett: Zimoděj
- vydal: Talpress, Praha 2007
- přeložil: Jan Kantůrek
- obálka: Paul Kidby
- 400 stran / 199 Kč
