Těsně před druhou světovou válkou umožnily Spojené státy nemalému počtu východoevropských Židů utéct před nacistickým holocaustem a usídlit se na Aljašce. Na území, které odedávna patřilo indiánům, si vytvořili federální distrikt Sitka s vlastní samosprávou. O sedmdesát let později si Američané berou své území zpět a Židům nezbývá než zažívat další kapitolu nekonečného příběhu o diaspoře…

Toto je výchozí situace románu amerického spisovatele Michaela Chabona Židovský policejní klub, největší události světové fantastiky roku 2007. Málokdy se totiž stává, že by dílo autora, jenž se tímto žánrem zabývá jen okrajově, ne-li vůbec, posbíralo (kromě několika dalších) i všechny zásadní SF&F ceny (Hugo, Nebula, Locus) a k tomu přidalo ještě jednu sice fantastice blízkou svým zařazením (takzvaně lehkého žánru), avšak ve své podstatě zcela odlišnou (Edgar v oblasti detektivky). Chabonově alternativní „drsné škole“ se to podařilo.

Mrtvý muž z pokoje č. 208
Detektiv Landsman žije po rozvodu sám v ošuntělém hotelu Zamenhof a jeho jedinými společníky jsou krabička cigaret a láhev kořalky. Den Reverze, tedy okamžiku, kdy se k vládě v aljašském městě Sitka a jeho okolí vrátí opět Američané a většina židovského obyvatelstva se bude muset vystěhovat, je vzdálen pouhé dva měsíce. Všichni čelí nejistotě, co s nimi bude, jen málokdo totiž dostane zelenou kartu a možnost zůstat. Sitka se pozvolna vyprazdňuje, jak Židé prchají do všech koutů světa.
A v pokoji číslo 208 leží osamělý mrtvý muž používající jméno šachového velmistra z počátku minulého století, nacpaný heroinem a popravený střelou do týla. Na stole je položená šachovnice s rozehranou partií. Detektiv Landsman cítí se zavražděným neznatelný pocit sounáležitosti, celou záležitost si vezme osobně a rozhodne se, navzdory snaze svých nadřízených vraždu ututlat, vypátrat, kdo onen muž je a proč musel zemřít. Netuší, že jej vyšetřování zavede nejen mezi ortodoxní Židy, jejichž rodiny mají hodně společného se strukturou italské mafie, ale také na stopu spiknutí vpravdě celosvětových rozměrů…
(Noc nad Sitkou je oranžová šmouha z mlhy a světla sodíkových výbojek, průsvitná jako cibule, osmahnutá na slepičím sádle… Landsman nasaje pach rybích vnitřností z konzerváren, přepálený tuk z fritovacích hrnců v Manilské perle, zplodiny taxíků a opojný buket zbrusu nových klobouků z Grinspoonovy výrobny plsti dva bloky odsud. „Nahoře je pěkně,“ řekne, když se vrátí do haly, která oplývá kouzlem stojacích popelníků, zažloutlých pohovek a poškrábaných židlí a stolů, u nichž občas vysedávají hoteloví hosté a zabíjejí čas u binoklu. „Měl bych tam zajít častěji.“)

Alternativní detektivka, a ještě mnohem víc
Chabonův román velice umně splétá do jediného působivého celku několik žánrů najednou.
O alternativní historii již byla řeč. Svět, v němž byl přijat skutečný návrh předválečného amerického ministra vnitra Ickese, který nabídl Židům možnost přesídlit z Evropy na Aljašku, je zde základem. Nezbytnou kulisou příběhu, který by se sice mohl odehrát jinde a za jiných okolností, jenže prostředí, ve kterém Izrael neexistuje a Židé jsou jako už mnoho tisíciletí nuceni utíkat, aniž by měli domov, je pro něj tou nejlogičtější variantou.
Židovský policejní klub je ale rovněž zmíněnou temnou noir detektivkou formálně vycházející z americké „drsné školy“ třicátých let minulého století (s jemným nádechem špionážního thrilleru). Landsman je prototyp hammettovského detektiva, osamělého muže s vlastním žebříčkem hodnot, který je ochoten jít proti všem jen proto, aby se dozvěděl pravdu.
Jenže tohle všechno je pouze první plán románu, jehož rafinovanost spočívá v mnoha dalších vrstvách. Chabon totiž vypráví především o Židech, jejich kultuře, jazyku (text je proložen spoustou jidiš výrazů, které pronikly do běžné mluvy obyvatel Sitky) a věčném boji o místo na slunci, které by mohli nazývat domovem. Zvláštní důraz je zde kladen na rodinu, zejména pak na vztah otce a syna, jenž je zde nazírán z mnoha úhlů a perspektiv, dotýká se prakticky všech klíčových hrdinů a často nabývá rozměrů biblické tragédie. Jemné předivo vztahů mezi jednotlivými postavami a analogií jejich osudů pak tvoří ucelenou pavučinu hutného textu, v němž je každý detail důležitý a nutný pro pochopení toho, jak a proč se kdo zachoval. Román je navíc prodchnut temnou, dusivou a tíživou atmosférou všudypřítomného smutku, pozvolného umírání a aljašské zimy, jež mu dodávají netušenou působivost a pocit výjimečnosti.
Jedinou – možná – slabinou knihy tak zůstává samotná detektivní zápletka, která je sice výsostně logická, ale ve výsledku příliš překombinovaná a jejíž řešení, jakési náhlé Landsmanovo osvícení, je v kontextu výše napsaného možná pochopitelné, ale pro žánrovou čistotu detektivky jako takové příliš připomíná legendární princip deus ex machina.
Chabonovo dílo je ale i přes tuto drobnou výtku neoddiskutovatelným literárním skvostem, který se tyčí nad běžnou žánrovou produkcí podobně jako nedávno vydaná McCarthyho Cesta. Ano, už je to tak, rok 2008 byl pro české čtenáře fantastiky výjimečně dobrý…

• Michael Chabon: Židovský policejní klub
• vydal: Odeon, Praha 2008
• přeložili: David a Markéta Záleští
• přebal: Pavel Hrach
• 400 stran / 279 Kč

Recenze je převzata z magazínu Pevnost 1/2009.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).