Markuse Heitze známe především jako schopného literárního řemeslníka, schopného chrlit tuny knih a přebíhat přitom od high fantasy přes horor až k novodobému thrilleru. S přehnaně uměleckým autorem si jej nespletete a po několikáté knize si všimnete i opakujících se vzorců, ale o to raději se k němu jako k stabilní jistotě vrátíte. Oneiros je přitom v jeho bibliografii asi nejlepším kouskem.

Hlavní důvody, proč Oneira neminout, jsou dva. Za prvé, Heitz sice patří mezi ty spisovatele, kteří se vypsali za cenu spousty potu a krve, ale o to víc je to na každém jejich novém rukopisu znát. A Oneiros se dá označit za opravdu dobře napsanou knihu, kde snad poprvé ani jedna věta stylisticky nedrhne. A za druhé je tentokrát v základu příběhu opravdu zajímavý a originální nápad.

Ta rozzlobenější sestra spánku

Hlavní hrdina Konstantin je smrtispáč – člověk neviditelný pro smrt, a tedy fakticky nesmrtelný, který ale ve chvíli, kdy spí, k sobě smrt láká. Ta jej nemůže najít, a proto běsní a vraždí vše okolo. Postavit na takovéto premise špionážní thriller odehrávající se v současnosti, to už chce kus šílené odvahy. Zvlášť když smrtispáči vnímají smrt jako personifikovanou. Za to, že se tahle situace Heitzovi nerozpadá pod rukama hned na prvních stránkách a čtenář na jeho hru snadno přistupuje, mu je třeba složit velkou poklonu.

Smrtispáči berou svou schopnost většinou jako kletbu, někteří psychopati pak samozřejmě jako dar. Pár jedinců se jí snaží zbavit a podnikají více či méně šílené pokusy a výzkumy, většina z nich se s ní snaží nějak žít a neubližovat ostatním. Ti „akčnější“ se pak sdružují do agenturních skupin, které fungují paralelně k těm „lidským“ jako MI5 či FBI a nastupují tam, kde běžné právo končí.

Konstantin je thanatolog a majitel pohřebního ústavu s vlastní pestrou minulostí, která jej plynule dohání a uvězňuje ve stále rychlejším soukolí událostí. Než se nadějeme, hrdinové létají po celém světě, nevinní umírají v počtech, které dělají z ISIS chlapce na písečku, a stránky se otáčejí samy.

Vedle této „špionážní“ linky se Konstantin noří v honbě za nalezením léku na kletbu do starých pohádek a bájí (prokládání hlavního děje celými pohádkami je dalším zajímavým prvkem) a sledujeme několik dalších (anti)hrdinů, na jejichž cílech Heitz dopodrobna zkoumá různé aspekty smrtispáčství a jeho možností a důsledků.

Všichni Heitzovi muži (a ženy)

Vyzdvihnout je třeba právě postavy a vztahy mezi nimi. Dávno pryč jsou v Heitzově díle časy, kdy hrdina potkal princeznu a navždy se do ní navzdory všem nástrahám děje zamiloval. Hrdinové Oneira jsou skuteční, jak jen to jde – občas je to vlastně až trochu nepříjemné, jak jdou proti čtenářským očekáváním a naplnění požitku tím, že se chovají jako skuteční lidé a odmítají zapadnout do navyklých škatulek. Díky tomu kniha nabízí mnohá překvapení a na svých 400 stranách uspokojivě dost momentů, vyvolávajících otázku „Kam tohle povede?“

Sečteno a podtrženo jde o velmi kvalitní akční thriller s originálním přesahem a skvěle napsanými postavami. Na takové to „provozní“ čtení, kdy zrovna nesedíte v krbu u křesla a nedumáte nad každou větou, nemůžete vybrat o moc lépe.

• Markus Heitz: Oneiros
• FANTOM Print, 2017
• překlad: Svatava Kretková
• obálka: Dorothea Bylica
• 400 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 258 Kč)