Žár krve, Petra Neomillnerová
 |
„Rekviem za vampýra Enna“ by mohl znít podtitul nejnovějšího románu Petry Neomillnerové, která nám naservírovala další dobrodružství ze světa Zaklínačky Loty na stříbrném podnose (stříbra si vampýři užijí opravdu hodně). Nádherná obálka od Lubomíra Kupčíka i formát ladí s předchozími knihami o Lotě, přestože každá z nich vzešla z hnízda jiného nakladatele (Fantom Print, Triton, Brokilon).
Lota si užívá odpočinku na svém statku, když ji v ložnici při hrátkách s kolegou zaklínačem Torgem načapá starý známý – vampýr Enno. Utekl ze stříbrné kobky, kam ho vsadila Silke poté, co se vampýrská šlechta shodla, že se vymkl kontrole a nemůže již tak pro ně dělat špinavou práci. Kobka je však horším trestem než smrt, a možná ani sama Silke netušila, jak blízko smrti se ocitla. Enno si na cestě za pomstou vampýrům odskočil k Lotě – při Ennových speciálních choutkách se většina jeho milenek nedožije rána, ale Lota je poněkud odolnější, zlámané kosti ji zase srostou, a to Enno má rád.
Jenže týden v Lotině ložnici je jen počátkem jeho řádění. Enno předvádí, co umí (lovit a zabíjet), v lidských vesnicích i městech, dokonce i na královské svatbě, a lidé si tak uvědomují, že vampýři nejsou jen sousedi s trošku jiným jídelníčkem a zavírají před nimi brány. Lid se bouří a Silke velí přitáhnout jim otěže. Pokud jí u toho zbaví Enna i Loty, bude to pro ni jen bonus. Válka lidí proti upírům je na spadnutí.
Výraznou roli jako protipól vypočítavé, intrikující Silke představuje Urianova matka Aino, bývalá lovkyně, která už dlouho posedávala u klidného domácího krbu, ale znovu táhne do boje ve jménu rodiny i spřátelených zaklínačů. Uvědomuje si, že ve výchově syna udělala chybu a že ho společně se zbabělým Sorenem připravovali na úplně jiný život v lepší době. Taková však, jak se zdá, zřejmě neexistuje.
Děj se přelévá mezi hlavními hrdiny – zatímco v začátku spěchá Uriáš na záchranu Loty, za pár kapitol se situace obrátí, a Lota zachraňuje Uriáše ze spárů Enna. Na závěr se zachraňují všichni navzájem. Opravdu často se mění rozestavení „kdo s kým a proti komu“ a Enno se najednou hodí všem, i kdyby jen jako strašák. Jeho role v příběhu je tak značně proměnlivá. Možná jsme čekali velký lov na Enna, akční jízdu plnou soubojů a krve. Nejsilnější scény s Ennem ale nejsou bitky či jeho sexuální eskapády. I když zbytečných prostřihů, s kým a jak to zrovna dělá, je sice hodně, ale dialogy, zejména ty s Uriášem tomu teprve dodávají šťávu.
„Nebreč, maličký, to zase sroste, a až to sroste, bude možné znovu to zlomit. Lota tohle zvládala mnohem líp, přestože, jak jsi řekl, není vampýr. Divím se, že Aino mohla zplodit něco takového, ale třeba jsi po otci.“ (str. 105)
Žár krve není ani tak dalším dobrodružstvím svérázné Loty a jejího milého Uriáše, jako spíše rozloučením s Ennem. Postavou, která, ač se objevila jen ve dvou románech, se nesmazatelně zapsala zřejmě u všech čtenářů Psí zimy i tohoto letního pokračování. Zřejmě jsme si zvykli, že autorka píše přes všechnu tu smrt a krev zábavné bezstarostné příběhy, tentokrát se však cítíme trochu jako na pohřbu, či u lože umírajícího, přes občasné Torgeho vtipkování a pokusy starého zaklínače Ingolfa o svedení vampýrské dámy je nálada ponurá. Přesto se autorce daří udržovat napětí „až do smrti“. Scény po ní však už mi přišly nadbytečné.
Letní příběh tak spíše zamrazí než zahřeje, někdy se zbytečně táhne a závěr je dlouho předvídatelný. Pokud jste však stejně jako já fanoušky Petřina stylu vyprávění (jako obvykle v přítomném čase) a vztah Lota/Enno je tím, nač jste netrpělivě čekali, je pro vás Žár krve jasnou volbou.
- Neomillnerová, Petra: Žár krve
- Brokilon, 2011
- Obal: Lubomír Kupčík
- 272 stran / 248 Kč