Zkuste si představit, jak by svět vypadal, kdyby se Arnoldu Schwarzeneggerovi nepodařilo zastavit stroje. Jasně. Apokalypsa, lidstvo na pokraji vyhynutí, nic světoborného. Ale teď se posuňte o 400 let dopředu v čase a rázem jste ve světě knihy Zakuti v oceli.

Trvalo to poměrně dlouho, než Miroslav Žamboch vydal novou knihu, za tu dobu ale sepsal úctyhodný špalek. Některé fanoušky možná zklamal, protože ani tentokrát se nedočkali pokračování osudů některé z oblíbených postav, ale čerstvý vítr nebývá na škodu. Zvlášť když se vytasil s novým příběhem zasazeným do světa po apokalyptické bitvě lidstva s umělými inteligencemi.

Pravda, strojový armageddon proběhl několik set let zpátky a robotičtí pohrobci jsou jen slabým odvarem smrtících AI ovládajících nejvyspělejší techniku. I tak ale dokážou lidstvu snažícímu se zachránit z bývalé civilizace, co se dá, pořádně zatopit. Není proto žádný div, že si karavana obchodníků na průjezd nebezpečnou pustinou najme rovnou žoldnéřský tank. Nejnovějším přírůstkem v posádce tanku je technik Matyáš Sanders, hlavní hrdina celého příběhu.

Matyáš Sanders, přestože je technik a nikoli bijec k pohledání, je typickým Žambochovým hrdinou. Je patřičně drsný, přitom v hloubi duše spíše dobrák a hlavně se nikdy nevzdá. Skoro by se dalo říct, že čím menší šance na úspěch, tím větší zábava. Nemůže samozřejmě chybět ani další typická žambochovina, a to problematická femme fatale, neodmyslitelně přitahující hlavního hrdinu navzdory tomu, že všem je jasné, že to přinese pouze problémy.

I když před sebou máme nový svět a nového hrdinu, Žambochovi fandové budou okamžitě vědět, na čem jsou. Autor hází před hrdinu stále větší překážky a ten je se zatnutými zuby a s vypětím sil na hranicích lidských možností překonává. Díky nezdolné vůli se mu to nakonec vždy podaří. Bohužel ale jenom proto, aby se ocitl před ještě větší a nebezpečnější překážkou. A tak tomu je až do konce knihy. Jediným narušením této rutiny jsou oddechové pasáže vyplněné flirtováním a ozdobené občasnými střípky z historie světa, dotvářející působivou kulisu pro příběh.

Je třeba přiznat, že na konci dojde k několika zvratům, přičemž některé z nich čtenáře dokáží i překvapit a děj oživit. Do té doby je nutné přestát opravdu dlouhé exposé. V Žambochově podání se sice i pouhé putování radioaktivní pustinou čte velmi dobře a svižně, přesto by knize slušelo, kdyby trochu zhubla. A to i přesto, že střílení robotů je velká zábava.

Přece jenom se ale Zakutí v oceli v něčem vymykají. Hlavního hrdinu, z jehož pohledu je celý příběh vyprávěn, tady doplňuje „kolektivní hrdina“ – posádka tanku. Jde sice o několik postav, ale v konečném důsledku jejich charaktery tvoří pouze dvě základní vlastnosti. Jak se k tanku dostali a proč v něm zůstávají. Ale je to příjemná změna oproti zarputilým samotářům.

Zakutí v oceli toho nabízí mnoho – zajímavý a propracovaný svět, slušnou dávku akce a několik zvratů v ději. Na druhou stranu je toho místy až zbytečně moc, a tak se některé motivy opakují a čtenáři zajídají. Fanoušek najde vše, co od Žambocha očekává, ale bohužel tomu chybí nějaká perlička navíc, která by celé dílo vyšperkovala a povýšila nad autorův průměr.

• Miroslav Žamboch: Zakuti v oceli
• Triton, 2016
• obálka: Petr Vyoral
• 464 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)