Za stíny , Noční anděl 3
Kylar nikdy nerozpoutal válku.
Proplížit se do tábora Lae’knaughtu nevyžadovalo takovou obezřetnost jako
u Ceuranů. Prostě neviditelný prošel mezi hlídkami v černých kytlicích
ozdobených zlatým sluncem – ryzím světlem rozumu porážejícím temnotu
pověr. Kylar se zašklebil. Lae’knaughti budou Nočního anděla milovat.
Tábor byl obrovský. Zdržovala se tu celá legie, pět tisíc mužů, včetně
tisíce slavných lae’knaughtských pikenýrů. Coby čistě ideologické
společenství Lae’knaught prohlašoval, že nevlastní žádnou zemi.
Prakticky však posledních osmnáct let okupovali východní Cenarii. Kylar je
podezříval, že tuhle legii sem poslali jako ukázku síly, aby odradili
Khalidor od dalšího tažení na východ. A možná tu byli jen náhodou.
Ve skutečnosti mu na tom nezáleželo. Lae’knaughti byli rváči. Kdyby bylo
v jejich chvástání, že bojují s temnou magií, jen zrnko pravdy, přišli
by bránit Cenarii před khalidorskou invazí. Místo toho si dávali na čas,
upalovali místní „čaroděje“ a verbovali mezi uprchlíky z Cenarie.
Pravděpodobně doufali, že když přijdou na pomoc až poté, co bude
cenarijský odpor zlomen, získají za odměnu ještě lepší území.
Aniž by kohokoliv vyprovokovala, byla Cenarie napadena z východu
Lae’knaughtem, ze severu Khalidorem a z východu Ceurou. Bylo na čase, aby
se hladové meče navzájem střetly. Z Kylarovy levé paže vyjela černá
kouřící čepel. Rozzářil ji a obalil modrými plameny, ale sám zůstal
neviditelný. Dva vojáci, kteří se vybavovali, místo aby obcházeli tábor,
při tom pohledu ztuhli. První byl relativně nevinný. V očích druhého
Kylar viděl, že voják obvinil mlynáře z čarodějnictví, protože
zatoužil po jeho ženě.
„Vrah,“ odsoudil ho Kylar. Švihl mečem z ka’kari. Čepel ani tak
nesekala, ona spíš požírala. Necítil skoro žádný odpor, když projela
chráničem nosu, nosem, bradou, kytlicí, prošívanicí a břichem. Muž se
podíval dolů, pak se dotkl rozseknuté tváře, ze které stříkala krev.
Zaječel, z břicha se mu vyvalila střeva.
Druhý strážný s křikem utekl.
Kylar běžel, obklopil se iluzí. Jakoby skrz kouřový opar byly vidět
odlesky lesknoucí se kůže z černého kovu, srpky přehnaně velkých svalů
a tvář Soudu s výrazným zamračeným obočím, vystouplými hranatými
tvářemi, drobnými ústy a lesklýma černýma očima bez zornic, ze kterých
sršely modré plameny. Proběhl kolem chumlu vychrtlých cenarijských
rekrutů, kteří na něj vytřeštili oči a úplně zapomněli na zbraně ve
svých rukou. V jejich očích nebyl jediný zločin. Tihle muži se k nim
přidali, protože neměli jinou možnost, jak se uživit. Další skupina se
podílela na stovce upálení a ještě horších věcech. „Násilník!“
zaječel Kylar. Ka’kari muži rozpáralo rozkrok. Byla to ošklivá smrt. Tři
další zemřeli, než na něj někdo zaútočil. Protančil kolem kopí a
odsekl mu hlavici, pak pokračoval v běhu k velitelským stanům ve středu
tábora.
Konečně zazněla poplašná trouba. Kylar pokračoval kolem řad stanů,
sklouzl zpátky k neviditelnosti, ale objevil se pokaždé, když zabíjel.
Přesekl provazy několika koní, aby vyvolal ještě větší zmatek, ale bylo
jich jen pár. Potřeboval, aby armáda dokázala rychle zareagovat.
Během chvilky propuklo v táboře peklo. Skupina koní za sebou táhla sloup,
ke kterému je uvázali, ten sebou smýkal ze strany na stranu a zachytával a
strhával stany. Muži ječeli, křičeli obscénnosti, blábolili o duchovi,
démonovi nebo přízraku. Někteří ve tmě a zmatku zaútočili na své
druhy. Stan vzplál plamenem. Kdykoliv dorazil důstojník a křičením
rozkazů se pokoušel nastolit pořádek, Kylar zabíjel. Nakonec našel, co
hledal.
Z největšího stanu v táboře vyběhl postarší muž. Na hlavu si natáhl
velkou přilbu, symbol lae’knaughtského generála. „Seřaďte se!
Ježek!“ křičel. „Vy hlupáci, nechali jste se oklamat! Ježčí formace,
zatraceně!“
Kvůli hrůze a hlasu utlumenému velkou helmou nejprve poslechlo jen pár
mužů, ale trubač pak signál několikrát zopakoval. Kylar sledoval vojáky,
jak se sdružují do kruhů po desíti, zády k sobě, píky připravené.
„Bojujete jen sami mezi sebou. Je to klam. Vzpomeňte si na svou zbroj!“
Generál tím myslel Zbroj skepse. Lae’knaught věřil, že pověry nad nimi
budou mít moc, jen pokud v ně budou věřit.
Kylar vyskočil vysoko do vzduchu a zviditelnil se, než se zjevil přímo před
generálem. Dopadl na jedno koleno, levou rukou se opíral o zem, držel v ní
meč, hlavu nechal sklopenou. I když v dálce pokračovala kakofonie
výkřiků, muži kolem něj ohromeně ztichli. „Generále,“ řekl Noční
anděl, „mám pro vás zprávu.“ Vstal.
„Není to nic víc než přízrak!“ zvolal generál. „Seřaďte se! Orel
tři!“ Trubač zatroubil rozkaz a vojáci běželi zaujmout pozice.
Více než sto mužů obklopilo prostranství před velitelským stanem,
utvořili velký kruh a píkami mířili dovnitř. Noční anděl zařval,
z úst a očí mu vyšlehly modré plameny. Oheň odkapával i z meče.
Zatočil s ním nad hlavou tak rychle, až se rozmazal do dlouhé stuhy
modrého světla. Pak ho v záblesku světla zarazil zpátky do pochvy,
zůstali jen pomrkávající vojáci.
„Vy lae’knaughtští blázni,“ zavrčel Noční anděl. „Tahle země
teď patří Khalidoru. Utečte, nebo budete povražděni. Utečte, nebo budete
souzeni.“ Kylar doufal, že vydáváním se za Khalidořana přitáhne jejich
pomstu na Ceurany, co se za Khalidořany převlékli a pokoušeli se zabít
Logana a jeho muže.
Generál zamrkal. Pak vykřikl: „Přeludy nad námi nemají žádnou moc!
Muži, vzpomeňte si na svou Zbroj!“
Kylar nechal plameny pohasnout, jako by Noční anděl nedokázal udržet svou
podobu tváří v tvář víře Lae’knaughtů. Vytrácel se, dokud nezůstal
viditelný jen jeho meč, který se pohyboval v pomalých fintách – Jarní
stín Hadenovy slávy, Odkapávající voda Kevanovy chyby.
„Nemůže se nás dotknout!“ provolával generál ke stovkám vojáků,
kteří se teď mačkali na okraji prostranství. „Naše je Světlo! Nebudeme
se báti temnoty.“
„Já vás soudím!“ hrozil Noční anděl. „Shledávám vás
nehodnými!“ Úplně zmizel a viděl v každém oku úlevu, někteří muži
a ženy se neskrývaně usmívali a potřásali hlavami. Užasle, ale
vítězně.
Generálův pobočník přivedl koně a podal mu uzdu a píku. Generál se
vyšvihl do sedla, vypadal, že si uvědomuje, že musí začít vydávat
rozkazy, získat zpátky kontrolu a donutit muže jednat, než začnou
přemýšlet a panikařit. Kylar čekal, dokud neotevře ústa, a pak zakřičel
dost hlasitě, aby přehlušil generálův hlas.
„Vrah!“ Objevily se jen srpky bicepsů a ramenních svalů a lesknoucí se
oči, následovalo je zasvištění ohně, když se meč při švihnutí
rozzářil. Voják padl k zemi. Než se jeho hlava odkutálela od těla,
Noční anděl zmizel.
Nikdo se nepohnul. Tohle nebylo možné. Přízrak byl výsledkem masové
hysterie. Neměl žádné tělo.
„Otrokář!“ Tentokrát se zviditelnila jen ta část čepele, která
trčela z mužových zad. Voják byl na meči zdvižen a potom odhozen stranou,
po hlavě spadl vedle železného kotle. Škubal sebou, jeho maso se škvařilo
na uhlících, ale stranou se neodvalil.
„Mučitel!“ Břicho legionáře ošetřujícího koně se otevřelo.
„Nečistý! Nečistý!“ ječel Noční anděl, celá jeho postava zářila
spalující modří. Zabíjel vpravo i vlevo.
„Zabijte to!“ zařval generál.
Zahalený modrým ohněm, který za ním planul a praskal v dlouhém proudu,
vyskočil Kylar z kruhu obklíčení. Zůstal viditelný a v plamenech běžel
na sever, jako by mířil přímo do „khalidorského“ tábora. Muži mu
uskakovali z cesty. Pak Kylar oheň uhasil, zneviditelnil se a vrátil se
zpátky, aby zjistil, jestli past sklapla.
překlad: Jakub Mařík
23. února 2011, Brent Weeks