Po několika letech čekání se na pultech knihkupectví konečně objevilo pokračování Sandersonovy mamutí série Archiv bouřné záře, která má ve finále čítat deset svazků. Slova paprsků jsou opět obrovská bichle (984 stran), s pevnou vazbou, ilustracemi – a především s hrdiny, na které jsme tak dlouho čekali.

Recenzovat knihu zvící téměř tisícovky stran je vždycky náročné a stručně shrnout její děj snad ještě horší. Ale od toho tu recenzenti jsou, ne? Nuže, druhý díl navazuje na rozvitý příběh jen krátce po tom, co první svazek skončil. Kaladinova „armáda otroků“ se stala součástí Dalinarova vojska. Válka s paršendy na Roztříštěných planinách stále zuří. Sadeas je trnem v oku každého stoupence Kholinů. Jasna a Šalán se vydávají ke zbytku hlavních hrdinů, aby spojily dějové linky v jeden celek. A Szet už zase chodí světem a zabíjí jednoho vládce po druhém.

Zahlédli jsme jen špičku ledovce

Zatímco Cesta králů se soustředila především na Kaladina a jeho minulost, Slova paprsků se od začátku nejvíce věnují sice ústřední, avšak doposud poněkud stranou stojící Šalán. Proměna skladby vyprávění je tak jasná: dočkáme se mnohem méně oslnivých hrdinských bitev, ve kterých jde o holý život. Šaláninou největší parketou je naopak věda, mistrovské malůvky a především umná kombinace lží a pravdy, která ji bude zřejmě provázet až do poslední stránky desátého svazku. Jak se záhy ukazuje, i ona má (a bude mít) ve svém životě mrtvé, s jejichž skonem se bude muset vyrovnat. A jsou to navíc právě její oči, skrz něž se dozvídáme stále víc o tom, jak v Rošáru funguje magie (a také tajné špiónské spolky).

Jenže zaměření na Šalán neznamená, že by z příběhu ostatní hrdinové zmizeli. Naopak, Kaladin, Dalinar i Adolin nadále zaujímají klíčová místa ve vyprávění a i jejich charaktery se v nové knize znatelně vyvinou a prohloubí. Nakonec se tak mnoha akčních scén s kopím i ve Střeplátech přece jen dočkáme. I v dějových liniích této mužské trojky se však v mnoha směrech bude rozebírat magie a znalosti, které dávno pohřbil čas. Mimo jiné to také znamená, že bitvy tentokrát získají i magický element a Sanderson několikrát dokáže, že věrohodně a barvitě popsat magickou bitku mu prostě jde. Skoro jako kdyby kreslil japonské anime, a ne psal rozsáhlý literární epos.

Brandon Sanderson v pěti bodech

1. Brandon Sanderson se narodil 19. prosince 1975 v Lincolnu ve státě Nebraska.
2. V roce 1994 začal studovat biochemii, posléze však dal přednost studiu angličtiny a tvůrčího psaní na Brigham Young University, kde do dnešní doby pravidelně vyučuje.
3. Sandersonovým prvním literárním počinem byl román Elantris (2005), zanedlouho poté následoval první díl ze série Mistborn – Finální říše (2006). Z Mistbornu se nakonec stala trilogie, do stejného světa však autor zasadil a plánuje zasadit i další knihy.
4. V roce 2010 rozepsal autor svou dosud nejambicióznější sérii, Archiv bouřné záře, z níž prozatím vyšly pouze první dva díly, Cesta králů a Slova paprsků.
5. Sanderson byl také vybrán vdovou po Robertu Jordanovi k dokončení kultovní série Kolo času. Sandersonovy díly chystá v českém překladu nakladatelství FANTOM Print na rok 2016.

Navzdory opětovnému zaměření na ústřední čtveřici hrdinů druhá kniha tentokrát obsahuje mnohem více pohledů vedlejších postav, ať už přímo z okolí hlavních hrdinů (Navani, Sadeas), anebo z celého širého Rošáru v intermezzech (Szet, Ešonai a mnoho dalších). Více než co jiného tak Sanderson ve Slovech paprsků dokazuje, že ten střípek, který jsme z jeho světa zahlédli doposud, je skutečně jen špička ledovce a že ve hře se pohybuje mnohem více různých aktérů, než nám dosud ukazuje. Nová kniha fanouškům tohoto spisovatele ostatně přinese dosud nejvíc pojítek s Kosmírem, tedy jakýmsi sdíleným multiverzem valné většiny jeho příběhů.

Velká sága o čtyřech hrdinech

Navzdory značnému prohlubování celého světa však Sanderson stále sází na to, že bude příběh táhnout jen čtveřicí hlavních postav. Je to vlastně docela rozumný postup: zatímco jiní autoři k látce vždy přistupují z mnoha různých úhlů pohledu, aby přiblížili co největší plastičnost situace, pro tohoto spisovatele je nejdůležitější, aby byly postavy skutečně prokreslené a aby se v příběhu čtenář orientoval.

Díky tomu člověk nemusí číst Archiv bouřné záře s rejstříkem pojmů a postav a v mnoha situacích se zorientuje velmi rychle a naprosto intuitivně. To je jednoznačné plus. Sanderson díky tomuto přístupu navíc zaboduje ve čtivosti. Když se totiž čtenáři do jednotlivých postav vcítí, už se jich nebudou chtít vzdát. V neposlední řadě tento přístup autorovi umožní hladce střídat akční pasáže a napětí (hrdinům půjde o život nespočetněkrát) s uvolněným a hravým humorem (autor dokonce věnoval celou kapitolu věčné otázce, jak chodí rytíři v brnění na záchod).

Jenže klasické vypravěčské postupy také Sandersona nutí, aby zaplňoval jednotlivé mezery mezi příběhovými linkami. A když má jenom čtyři hlavní hrdiny (kteří jsou si navíc tak blízko), působí některé situace v ději vyloženě křečovitě, jako by autorovi už nezbyl žádný prostor na manévrování. Jako příklad lze uvést první setkání Kaladina se Šalán či osud dívčina nejstaršího bratra, který se dozvíme v rámci odhalování jejího pozadí. Nejde o nepřekonatelný problém, přesto to v tak kvalitní sérii zamrzí.

Kde je ta černo-bílá

Cestě králů byla asi nejvíce vyčítána nepochybná černo-bílost Sandersonova světa. Jedni jsou ti dobří, ti druzí zlí a šmitec. Spolu s prohlubováním svého světa však autor dokazuje, že jednoduchost a nedomyšlenost je to poslední, co bychom od něj měli čekat. Vidět je to už jen na směřování hlavních hrdinů. Zatímco uťápnutá Šalán se ve Slovech paprsků pomalu proměňuje v čím dál tím sebevědomější intrikující hrdinku, z hrdého Kaladina se naopak stává ten největší lůzr, jaký si nevidí ani na špičku nosu. A z intermezz je jasné, že ačkoli se takřka všichni hlavní i vedlejší hrdinové snaží zabránit svým vlastním způsobem nadcházející apokalypse, ve skutečnosti situaci nezřídka jen zhoršují.

O prokletí druhých dílů velkých fantasy sérií už slyšel snad každý čtenář tohoto žánru. Nejpozději na první stránce si člověk vždycky klade otázku: Bude tahle kniha horší než ta první? Nebo bude dokonce lepší? Slova paprsků jsou lepší i horší zároveň, jednoduchá i složitá najednou. Oproti Cestě králů je to kniha jiná (a s drobnými nedostatky), avšak stále výborná. A tak by to vlastně mělo být.

Koneckonců u svazku číslo tři nás Sanderson nepochybně znovu překvapí. Pod pracovním názvem Oathbringer se na americký trh chystá už v roce 2016. A ústřední postavou tentokrát bude Dalinar.

• Brandon Sanderson: Slova paprsků (Archiv bouřné záře 2)
• Talpress, 2015
• překlad: Milena Poláčková
• obálka: Michael Whelan
• 984 stran, 799 Kč (v e-shopu Fantasye již za 719 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).