Čtvrté křídlo čeří vody knihomilské komunity od první chvíle, kdy v zahraničí vyšlo. Téměř okamžitě ovládlo všechny sociální sítě a v podstatě přes noc se stalo obrovským hitem, doprovázeným úryvky z knihy či všemožnými fanarty. Nejspíš tedy nikoho nemůže překvapit, že netrvalo dlouho, než došlo i na český překlad, a je nutno podotknout, že také v České republice byla fanouškovská odezva hlasitá a knihu četl a propagoval pomalu každý knižní bloger či influencer v dohledu.

Dvacetiletá Violet se celý svůj dosavadní život připravovala na životní dráhu písařky, jako byl její otec. Po jeho smrti a doslova chvíli předtím, než měla nastoupit do kvadrantu písařů, však její matka, hrůzostrašná generálka dračích jezdců, rozhodla, že se její dcera musí stát stejně jako ona a její starší sourozenci jezdkyní a poslala ji do kvadrantu dračích jezdců. Což ve Violetině a sestřině mysli znamená jediné – poslala ji na smrt.

Dnes ráno jsme všichni v jezdecké černi. Nad klíční kostí se mi třpytí jediná stříbrná čtyřcípá hvězda, znak prvního ročníku, a na rameni mám upevněný znak Čtvrtého křídla. Včera, poté co jsme přešli lávku, jsme obdrželi standardní uniformy, letní přiléhavé tuniky, kalhoty a doplňky, ale leteckou koženou uniformu ne. Nemá smysl rozdávat pevnější bojové uniformy, když tu v říjnu na Rozřazení nejméně polovina z nás už nebude. Vyztužený korzet, který mi nechala ušít Mira, není předpisový, ale mezi stovkami různě upravených uniforem kolem mě se to ztratí. Po uplynulých čtyřiadvaceti hodinách a jedné noci v přízemí kasáren si začínám uvědomovat, že tenhle kvadrant je podivnou směsicí hédonismu, protože všichni možná zítra zemřeme, a brutální efektivity ve jménu téhož důvodu. (str. 58)

Violet je totiž od narození křehká a často nemocná dívka, která celý život strávila mezi knihami, a nikoli fyzickým tréninkem, jako to dělali ostatní adepti na dračí jezdce. Jelikož si je však vědoma toho, že její matka svůj názor nikdy nezmění, je nucena se s tím nějak popasovat, přičemž hned samotný vstup do jezdecké akademie je prvním bojem o život, se kterým se musí vypořádat. A těch bojů o život ji následně čeká nekonečně mnoho, protože tříletý výcvik na dračího jezdce více lidí nepřežije, než přežije, a aby se vůbec mohla jezdkyní stát, nejprve si ji musí některý drak za svého jezdce zvolit, což se slabým lidem nikdy nepoštěstí. Draci slabé lidi naopak spalují na popel.

A když se hned při vstupu do akademie setká s Xadenem Riorsonem, studentem 3. ročníku a velitelem čtvrtého křídla, ve kterém nakonec sama skončí, začne to být ještě vážnější. Xaden je totiž synem vůdce potlačeného povstání, jehož nechala její matka před několika lety popravit. Jak to tedy tak vypadá, o život jí nebudou usilovat pouze nebezpečné a namáhavé úkoly či tréninky a samotní draci. Největší nebezpečí pro ni budou představovat lidé, s nimiž se ocitla zavřená uvnitř…

Rebecca Yarros v pěti bodech

1. S psaním knih začala v době, kdy byl její manžel jakožto voják z povolání nasazen v Afghánistánu.
2. V současnosti žije s manželem a jejich šesti dětmi v Colorado Springs.
3. Jednu z dcer měli s manželem v minulosti v pěstounské péči, než ji adoptovali.
4. Ona i její synové trpí dědičným onemocněním pojivové tkáně zvaným Ehlers-Danlosův syndrom.
5. Spolu s manželem založila neziskovou organizaci OneOctober pomáhající dětem v pěstounské péči.

Samotný příběh bude pravděpodobně imponovat spíše mladším čtenářům ve věkovém rozmezí cca 15 až 30 let, ale do žánru young adult, jak by mohli někteří čekat, určitě nespadá. Autorka se totiž nebojí zmínit ani vyloženě rozepsat milostné scény a obzvlášť drsných scén, ve kterých postavy krvácí či jim jsou lámány kosti, v knize rovněž není poskrovnu. Smrt na jezdce číhá na každém kroku a vzhledem k přítomnosti draků nejsou výjimkou ani smrti ohněm.

Co se draků týče, ti svou povahou připomínají spíše draky ze Hry o trůny než mírnou Safiru z Odkazu dračích jezdců od Christophera Paoliniho. Cení si totiž pouze fyzické síly a někdy i přímo krutosti svých jezdců, a než aby se rozhodli spárovat s nějakým „slabochem“, raději daného uchazeče z řad potenciálních jezdců sežehnou na popel či jej později během tréninku létání nechají spadnout ze svého hřbetu a rozplácnout se hluboko pod nimi. Navzdory jejich drsné a strašidelné povaze jsou nicméně jedním z nejlepších bodů celé knihy. Stejně jako v případě již zmíněné Safiry totiž se svými jezdci komunikují skrze myšlenky a tyto mnohé dialogy zajišťují zásobu vtipů.

V dnešní době, a obzvlášť v žánru fantasy, už se v podstatě nedá vymyslet nic kompletně originálního, zdá se ale, že Čtvrtému křídlu se to v rámci mezí podařilo. Samozřejmě se tam nacházejí určité prvky, které aktivnější čtenáři budou poznávat z jiných knih, ale ani v jednom případě se nejedná o něco přímo do očí bijícího. Rebecce Yarros se podařilo vystavět krásně fungující fantasy svět s vlastními zákonitostmi, napínavými zápletkami a více či méně překvapivými zvraty.

• Rebecca Yarros: Čtvrté křídlo (Empyreum 01)
• Fragment, 2024
• překlad: Pavla Kubešová
• obálka: Kamila Flonerová
• 536 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 449 Kč)