Ysabel, Guy Gavriel Kay
 |
Možná že prastaré příběhy konečně budou k něčemu dobré. Třeba pokud se pozorně zadíváme na reliéf zobrazující královnu ze Sáby v katedrále Saint-Sauveur v Aix-en-Provence a zničehonic pochopíme, že podoba patří někomu jinému. Tehdy se vynořují ty nejvíce prastaré vzpomínky až ze samotného počátku času. Je skličující zjistit, že tyhle vědomosti v sobě máte nějakým způsobem ukryté a jednoho dne se vám začnou objevovat bezděčně v hlavě.
Určité zkušenosti a znalosti jsou pro Neda Marrinera, který přijíždí do staré Provence se svým otcem, součástí jeho dědictví. To rozhodně vyvolá nepokoje, ať už mezi živými, nebo mezi duchy, z nichž někteří se už v této chvíli probouzejí. Touha zabít tohoto chlapce je z jejich strany až nepřirozeně silná, a když už se ten pocit dostaví, je opravdu těžké se ho zbavit. Prastaří temní se vydávají na lov. (v měsíčním světle se mihnou šustící křídla a ztratí se do hlubiny hustého lesa)
S tímto historií, mytologií a pověrami zbarveným příběhem, postaveným na naprosto reálných základech, nám bude umožněno s velice příjemnou společností prozkoumávat, bádat a objevovat kouzla dávných věků v těch nejkrásnějších architektonických památkách a stavbách, jež si samy svou existencí o nějaké to tajemství při budování či během několikasetletého „života“ říkají. Východ slunce je první dar světu, příslib a uzdravení po těžkém průchodu slunce, po slepotě, která dokáže člověka zavést na scestí, nebo dokonce do propasti. Pokud tam již jste, vězte, že i odtud existuje cesta zpátky. Nebo příběh, který takovou cestu dostatečně popíše a navede vás znovu do nového dne. Kniha Ysabel Guye Gavriela Kaye by takovou mapou rozhodně mohla být, ale rovněž vězte, že jak už to tak v životě bývá, znamená denní světlo konec důvěrností, soukromí a skrývání se před nechtěnými zraky. Je těžké a stále těžší zůstat nenalezen.
Čas, příběh a především bezstarostně dětský život Neda se lámou oné posvátné noci, kdy se ocitá pod úplňkem ozařujícím pahorkem, na němž se odehrál dávno již zapomenutý masakr mnoha nevinných. V náhle nastalé temnotě, která náleží právě tomuto času mezi věky, v němž hranice skutečna a fantazie přestávají existovat, jsme svědky posvátného keltského obřadu a především příchodu té, která se nedává spatřit očím obyčejných smrtelníků. Má mnoho jmen a mnoho podob, zachytit cokoli je jako sledovat světlo bludičky v mlhou zastřeném močále – velice, velice snadno podlehnete kouzlu její blízkosti, krásy a jasu; stejně tak snadno okusíte neskutečnost cokoli z toho vlastnit či sevřít v pěsti. Hra, kterou Ysabel s oblibou se svými ctiteli hraje. Bohužel nyní se do ní neprozřetelně zaplétá i vystrašený Ned, jehož zraku je dovoleno spatřit syrovou neskutečnost magického obřadu odehrávajícího se před ním jako představení na divadle. Zjišťuje, že „kdysi“ se mění v „teď“, a ať už to znamená cokoli, cosi podivného ho vtahuje dovnitř – síla mnoha staletí. A láska.
Přestože by vše mělo jen s podivným mrazením prolétnout kolem a zcuchat mu vlasy, naproti tomu je nejen zasvěcen do ztracených příběhů, je dokonce donucen hrát v nich jednu z předních úloh. A když už toto vše musí podstoupit, rozhodne se, že zvítězí za každou cenu.
Už nikdy se nebude žádný příběh vyprávět tak, jako by byl jediný. Skeptik by dokonce mohl poznamenat, že nic takového jako nový a originální příběh vlastně z principu existovat nemůže, vše jsou pouze již nespočetněkrát vypravovaná a převypravovaná slova seskládaná v jiném pořadí, do jiného kontextu. Tato kniha pak slouží jako zářný příklad tohoto, je vlastně neustále se opakující situací, jen v jiné časové dimenzi, prostorovém ukotvení, s pozměněnými charakteristikami, ale stále stejnými postavami, stále stejným konfliktem, se stále silným citovým nábojem. Ano, láska je to, co nás drží při životě, co dovoluje překonávat vlastní přesvědčení. Ovšem láska v tom ryzím slova smyslu, ta uchopitelná, hmatatelná existence čehosi nevysvětlitelného, nepopsatelného, nevyslovitelného, přesto objektivně materiálně doložitelného. Na takovou lásku, která se zde prezentuje, si skutečně můžeme sáhnout, ta nás dokáže nejen zranit, dokonce zabít.
Vše ovšem spěje ke svému cíli, bohužel tato kniha by místy mohla ubíhat rychleji, často se repliky mezi postavami příliš prodlužují, znovu opakují v jiném provedení. Dlouhé hodiny neustálého vysvětlování ničeho a plánování něčeho natahují i takto krátký příběh, který se ve skutečnosti drží jen jediné nitky, nezaplétá se jinými směry, nerozvíjí vícero dějových linií. S potěšením musím ale konstatovat, že nalezení onoho hledaného „smyslu“ je velice rychlé, což na druhou stranu trochu umaže předchozí znuděnost. Pokud máte tedy chuť prožít variace na jedno téma, spletenec zauzlovaného milostného trojúhelníku, pusťte se směle do čtení, rozhodně nebudete zklamáni. Ona chce být nalezena.
- Guy Gavriel Kay: Ysabel
- vydal: Talpress, Praha 2010
- přeložila: Lenka Petrášková
- obálka: Milan Dubnický
- 344 stran / 239 Kč
