Vyslanci mrtvých, Adam-Troy Castro
Románový debut Adama Troy-Castro, který obdržel Pamětní cenu Philipa K. Dicka. A na rovinu je třeba říci, že zcela zaslouženě. Mix krimi a fantastiky není v literatuře ničím neobvyklým, ale málokdy spojení těchto dvou žánrů funguje tak, jako ve Vyslancích mrtvých.
Troy-Castro nám představuje svou vizi vesmíru, v němž je lidstvo jen jednou z mnoha ras obývající celé soustavy planet. S nimi udržuje více či méně křehké diplomatické vztahy. Hlavní slovo však má Zdroj, jakási komunita softwarových inteligencí, přítomná ve všech světech, disponující nejmodernější technikou, a která je v podstatě tím, kdo určuje pravidla hry. S ostatními rasami udržuje diplomatické a obchodní vztahy, neboť to, co jej pohání, je fascinace živým druhem. Proto také vybudovala habitat Jedna Jedna Jedna, svět tvaru rotujícího válce, tvořený několika vrstvami ekosystému. Obyvatelný střed obklopuje tzv. „Nadrost“, což je jakási uzlovitá vegetace obklopující stěny válce. Zde Zdroj vytvořil nový živočišný druh – brachiátory, lenochodům podobné tvory (vzhledem i způsobem života) s hlavou šimpanze, jako svůj další experiment. To vyvolalo pozornost mezirasového tribunálu a lidstvo získalo svolení vyslat na svět své pozorovatele.
Pak dojde k vraždě členky lidské výpravy a vše nasvědčuje tomu, že zločin má na svědomí právě Zdroj. Na habitat Jedna Jedna Jedna přilétá vyšetřovatelka Diplomatického sboru Andrea Cortová, která má najít vraha. Hned na začátku je jí ale sděleno, že Zdroj za viníka označen být nesmí. Něco takového by totiž logicky vedlo k vyhlášení války, v níž by lidstvo nemělo nejmenší naději…
Hlavní síla Castrova románu spočívá ve vynikajícím skloubení krimi a
scifi žánru. Z prvního autor převzal postavu osamělého vyšetřovatele
(což zvýrazňuje ich-forma jako zvolený způsob vyprávění)
přicházejícího do uzavřené komunity, v níž panuje specifická síť
vzájemných vztahů, jež musí rozplést; pokus o odstranění detektiva;
nechybí ani závěrečný monolog objasňující, co se vlastně stalo a jak
zločinec postupoval.
Fanoušek scifi pak ocení temnou vizi budoucnosti, zvláštní prostředí
habitatu, které je plné zajímavých nápadů, které kousek po kousku autor
odhaluje. Jako příklad může posloužit zvláštní forma nevolnictví, kdy
vedení Sboru umožní lidem z různých planet opustit mizernou existenci ve
svém světě výměnou za několikaletý nevolnický kontrakt. Po jeho
uplynutí získává onen člověk svobodu a penzi, přičemž pokud si vede ve
službě opravdu dobře, může mu být nadřízeným udělena odměna ve formě
zkrácení kontraktu o nějakou tu hodinu či den.
Oba žánry jsou provázané, tzn., nejde jen o detektivku ve scifi kulisách, autor využívá všech možností, jež mu toto spojení nabízí. Tudíž významnou roli v odhalení totožnosti vraha hrají brachiátoři, jejichž vnímání lidí se ukazuje být pro případ klíčovým. Stejně tak prostředí, v němž se nachází lidská stanice – soustava „domů“ umístěná mezi trsy popínavých rostlin spojená řadou větví (nic pro lidi trpící akrofobií), vyžadující od svých obyvatel v podstatě gymnastické schopnosti, nabízí celou škálu možností, jak mohl být zločin spáchán.
To zároveň klade nároky na čtenáře, rozhodně se nejedná o jednoduché vlakové čtení, je třeba číst pozorně, neboť každý poznatek, každá událost, mají v příběhu svůj význam, autor neplýtvá místem na zbytečné informace.
V neposlední řadě je velkým autorovým trumfem postava vyšetřovatelky Cortové. Cynická, se špatnou pověstí, stranící se lidí, s temnou minulostí, jež obnáší jedno opravdu děsivé trauma, které má rovněž v příběhu své místo a opodstatnění. Ale nejde jen o další variaci na drsného detektiva-samotáře. Díky jejím činům v minulosti by ji většina vesmírných ras viděla nejraději mrtvou. Diplomatický sbor nad ní sice drží ochrannou ruku, ale to se může změnit ve chvíli, kdy pro něj bude mít Andrea větší cenu mrtvá než živá. Fakt, že trpí strachem z výšek a tudíž je pro ni prostředí habitatu čímsi jako noční můrou, jí v očích čtenáře jen dodává na lidskosti a uvěřitelnosti.
Závěrem je třeba pochválit redakční práci nakladatele. Během čtení jsem nezaznamenal žádné vyrušující překlepy, vázané provedení s přebalem a záložkou knize sluší a použitá originální obálka dělaná přímo pro knihu svým tmavě modrozeleným laděním přesně vystihuje atmosféru knihy.
- Castro A.-T.: Vyslanci mrtvých
- Argo, Praha 2010
- Překlad: Aleš Drobek
- Obálka: Chris McGrath
- 304 stran/ 330 Kč