Protřelá tuzemská autorka fantasy známá především svou zálibou v různých světových kulturách a jejich náboženských praktikách vydala koncem roku 2021 svižnou urban fantasy, částečně z Prahy a částečně z Argentiny. Které jihoamerické monstrum začalo děsit pražské magické podsvětí? A co s tím provedou odrodilý, avšak dobrosrdečný bijec, sličná golemka a kabalistický duch?

Každé obydlené místo má své duchy a všemožné jiné nadpřirozené bytosti. Praha jakbysmet. Jenže když sem z neznámého důvodu pronikne jakýsi cizí element, snad dokonce z argentinského venkova, a začne všechny děsit, musí se do toho někdo vložit. Zpočátku je tím někým pouze Benedikt, někdejší příslušník Azylu, organizace bojovníků proti nadpřirozeným silám, který se však s bývalými nadřízenými (a také vlastním bratrem) rozešel po smrti své matky. V detektivním pátrání s akčními scénami mu budou pomáhat přátelský duch a probuzená golemka, postupně se však do případu zapojí nejen sám Azyl, ale i Benediktův zahořklý bratr a například také česká vietnamská komunita nebo duch Jorgeho Luise Borgese.

Lukačovičová ve světě, kde je jí nejlépe

Lucie Lukačovičová působí na tuzemské fantasy scéně přes dvacet let a za tu dobu se vyprofilovala jako velmi zkušená povídkářka, zároveň má ale na kontě i několik kratších samostatných románů (například Japonskem inspirovaní Vládci času, Indií prodchnutý Poslední bůh nebo v Praze zasazená Detektivní kancelář Sirius), v několika případech i ve spolupráci s jinými autory (zmiňme třeba španělskou pověstí ovlivněný *Hořící kůň s Františkou Vrbenskou). Doménou Lukačovičové jsou svižné příběhy zasazené do reálného světa s fantastickými prvky, které čerpají z jejích dalekosáhlých znalostí různých světových kultur, náboženských praktik i prazvláštních kul­tů.

Lucie Lukačovičová v pěti bodech

1. Narodila se v Praze v roce 1980. Vystudovala antropologii a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
2. První povídku s názvem Do Tmy publikovala v roce 1997, od roku 1999 se objevují její povídky (psané často ve spolupráci s různými dalšími autory, zejména sestrou Petrou) v různých časopisech, antologiích a povídkových sbornících.
3. Stala se vítězkou Ceny Karla Čapka v kategorii krátká povídka v letech 2001 a 2007. Mnohokrát se umístila mezi publikovanými díly v soutěži O rukavici lorda Trollslayera (sborníky Drakobijci) a stala se lady fantasy a nositelkou meče za vítězství v soutěži O nejlepší fantasy 2007.
4. Kromě povídkové tvorby má na svém kontě také několik samostatných knih, například Vládce času (2007), Stanici Armidu (2012), Detektivní kancelář Sirius (2013) nebo Posledního boha (2019).
5. Mimo svoji spisovatelskou kariéru také vede kursy tvůrčího psaní a je aktivní členkou občanského sdružení Prague by Night.

Zákon Azylu je právě takový – zdánlivě přímočarý detektivní příběh s duchy a dalšími fantasy bytostmi obydlené Prahy se postupně zvrhne v mix všemožných magických systémů počínaje tradičními českými pověstmi, pokračuje přes vietnamskou nebo židovskou mytologii a konče v Argentině, kde má původ hlavní strašák příběhu. Nadto autorka rozvíjí i rodinné pozadí obou bratrů a tragických okolností, za nichž zahynula jejich matka (a ještě předtím také otec), čímž dodává vyprávění silnou osobní rovinu. Jako bonus také přimíchává filozofický přesah, neboť podstatou sváru mezi Benediktem a Azylem je debata, zda mohou být dobří a zlí nejen lidé, ale i nadpřirozené bytosti a také kdo z nich si zaslouží pomoc a za jakých podmínek.

Skvělá jednohubka, ale co dál?

Lukačovičová v nové knize zjevně staví na svých zkušenostech s povídkovou tvorbou. Třísetstránkový příběh o jen několika klíčových postavách se díky zvratům rychle vyvíjí, zároveň však neustále překvapuje neutuchajícím gejzírem autorčiných nápadů, jak skloubit různé mytologie a náboženské systémy. Spisovatelka tak udržuje čtenáře v napětí, které nepoleví až do konce, a zaslouží si uznání také za to, že navzdory neustálému míchání neslučitelného kniha ve finále působí celistvě a logicky.

Stejný přístup je však také největším kamenem úrazu – kdyby autorka zpomalila a využila plodného nápadu s Azylem i se sympatickými hlavními hrdiny jen trochu jinak, měla by snadno základ na propracovaný příběhový oblouk pro hned několikadílnou urban fantasy sérii ve stylu Patricie Briggs, Larryho Correiy nebo Kevina Hearneho. Místo toho čtenáři dostanou výbornou a originální jízdu se sympatickými postavami, které skvěle sluší hlavička Edice Pevnost, jež vždy dávala prostor ke zviditelnění talentovaným autorům kratších děl, která by jinak zapadla. Naneštěstí přesně to je i případ Zákonu Azylu – skvělé vyprávění čtenáři zvládnou nadšeně přelouskat za pár večerů, v záplavě jiných titulů na něj však opět brzy zapomenou, protože nemají důvod si zapamatovat nic jiného než autorčino jméno.

• Lucie Lukačovičová: Zákon Azylu
• Epocha, 2021
• obálka: Michal Kára
• 320 stran, 269 Kč (v e-shopu Fantasye již za 299 Kč)