Po vesnickém intermezzu, kdy si Peter Grant zatančil s jednorožci, se všechno vrací do zajetých kolejí. Pořád tady totiž je Muž bez tváře a jeho nová učednice Lesley, která původně kopala za Rozmar. O to víc se Peter pochopitelně hodlá postarat, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Ale nejprve bude třeba vyhovět důrazné prosbě o pomoc jedné netrpělivé bohyně.

Peter naprosto jasně ví, jak je nebezpečné dlužit někomu laskavost. Zejména v komunitě magických stvoření. Ale stejně se tomu nedokázal vyhnout. Takže když se dcera lady Tyburn zaplete do incidentu s drogami, při němž se jistá mladá dívka předávkuje, dostane se Peter do velmi svízelné situace.

V 21. století totiž není tak snadné zaručit, aby Tyburn mladší nebyla neustále popotahována u výslechů. Obzvlášť, když si dotyčná neumí dávat pozor na pusu. Mezi seznam možných laskavostí totiž rozhodně nepatří automatické zproštění jakékoli spoluviny. Peter se tak bude muset hodně snažit, aby případný trest alespoň o něco zmírnil. Protože stát proti naštvané říční bohyni není příliš dobré na pleť. Zvlášť když chodíte s její mladší sestrou. To už je potom nějaký chlápek v masce docela přijatelnou volbou.

Ben Aaronovitch v pěti bodech

1. Narodil se v roce 1964 v Londýně.
2. Je synem bývalého úspěšného ekonoma Sama Aaronovitche.
3. Má dva sourozence. Jeden je herec a druhý novinář.
4. Jeho série o Peteru Grantovi se považuje za jednu z nejúspěšnějších městských fantasy.
5. Napsal tři romány ze světa Doctora Who.

Na muže bez tváře pochopitelně také dojde. Když je jeden arcinepřítelem hlavního hrdiny, nemůže se neustále schovávat. Čas od času musí přijít ke slovu nějaký ten souboj, který by ukázal, jak nebezpečný a mocný tento člověk je. A zároveň je třeba názorně demonstrovat skutečnosti, že hlavní hrdina má reálnou šanci toho padoucha dopadnout. Pochopitelně to nemůže vyjít hned. Nejspíš to tentokrát může být jenom o fous. Aby se to příště skoro povedlo. Tento základní prvek většiny dlouhých sérií je paradoxně jedním z hlavních lákadel pro čtení dalších a dalších děl. Ostatně jde zejména o způsob, jakým udržet tempo vyprávění bez nějakých zjevných kompromisů.

Ben Aaronovitch podobné ságy pochopitelně umí. Ví moc dobře, kde si může dovolit prozradit čtenářům nějaké to tajemství a kdy je naopak potřeba vybudovat atmosféru nebo prostě jen trochu přiškrtit tempo. Pochopitelně zde nejde o prvoplánové natahování série. Peter Grant se s každým dílem přeci jen dostává blíž ke své nemesis. A protože autor nikam nespěchá, dojde v každé knize i na nějaké další tajemství z té magičtější části Británie.

Strom viselců obsahuje všechny důležité prvky potřebné pro to, aby se všichni po dočtení těšili na další pokračování. Dokonce i když k podobným nekonečným sériím přistupujete spíše skepticky, existuje velká šance, že vás autorův styl vyprávění natolik pohltí, že si ani nevšimnete, kdy se hlavnímu nepříteli opět povedlo ponechat tuto dějovou linku neuzavřenou.

• Ben Aaronovitch: Strom viselců (Peter Grant 6)
• Argo, 2018
• Překlad: Milan Žáček
• Obálka: Kateřina Bažantová
• 268 stran, 298 Kč (v eshopu Fantasye již za 268 Kč)