Dnes je tomu přesně rok, co na český knižní trh připutoval z galaxie absolutní fantasie jeden z nejzásadnějších komiksů v historii kresebného média. Vydání Kasty Metabaronů si na Fantasya.cz připomínáme aktuální recenzí a heslem, které je pro obsáhlý komiks určující – Všechnu moc imaginaci!

Komiks je magické médium. Jako umělecká platforma k sobě z nějakého záhadného důvodu přitahuje samé šílence. Vzpomeňme třeba čtyřicáté narozeniny Alana Moora, na kterých se kultovní komiksový autor prohlásil za kouzelníka, což označil za logický krok v kariéře spisovatele. A podobnou logiku lze najít i u Alejandra Jodorowského, další velké a nezaměnitelné osobnosti evropského komiksu.

Alejandro Jodorowsky je šílenec. Alejandro Jodorowsky naprostý je šílenec, a to v tom nejlepším slova smyslu. Svému umění je připraven podstoupit vše. Je velvyslancem umění, bojuje za něj a je ochoten pro něj zemřít. Pomocí umění mění řád světa. A tohle není snůška new age plků. Tohle je pravda. Přinejmenším proto, že Alejandro Jodorowsky v to věří a vlastně mu to i vychází.

Jeho téměř vykupitelská mise je úspěšná částečně i proto, že jeho nejambicióznější projekt zkrachoval. Tady je třeba říct, že Alejandro Jodorowsky má velké ambice. Jednou z nich je dožít se věku tři sta let. Jodorowsky se navíc v půli 70. let zařekl, že změní světovou kinematografii volnou adaptací románu Duna od Franka Herberta.

Díky profesionalitě, zápalu, který přecházel v hoření, šarmu a velmi pravděpodobně i magii přesvědčil ke spolupráci lidi jako Salvator Dalí, Mick Jagger, H. R. Giger, Orson Welles nebo kapelu Pink Floyd, která byla tehdy na vrcholu. Šli za ním všichni, kteří ve svých oborech platili za absolutní špičky, všichni, které si vybral. Neslyšeli přitom na mamon peněz, chtěli se stát součástí něčeho nadlidského.

Naprostá oddanost věci

Jodorowsky byl své vizi natolik neústupný, že na realizaci filmu nikdy nedošlo. Říká se, že se hollywoodská studia cítila komplexností a velikostí filmu ohrožena a Dunu nakonec zfilmoval v roce 1984 David Lynch. Odmítnutí Jodorowského zdrtilo, v práci ho to ale nezastavilo.

Na další výpravu se vydal s kreslířem M?biem, který pro filmovou adaptaci Duny kreslil story board, navrhoval kostýmy a kulisy. V roce 1981 vyšel první sešit komiksu Incal, který položil základy Jodoversu, tedy fantaskního světa Alejandra Jodorowského, a brzy se stal senzací. Když u nás vyšel kompletně v roce 2011, byla to událost komiksového roku a nakladatelství Crew za něj dostalo dvě ocenění Muriel. Naši recenzi si můžete přečíst zde.

Právě v Incalu se poprvé mihla postava Metabarona jakožto ochránce budoucího vládce impéria. Incal sám o sobě je se svými tři sta stranami úctyhodnou a inspirativní knihou. Metabaroni atakují hranici pěti set padesáti stran a jsou opravdovým komiksovým testamentem.

Médium komiksu poskytlo Jodorowskému svobodu, kterou mu film upřel. Velký podíl na tom měli fenomenální kreslíři, zmíněný M?bius (Incal) a dále Juan Giménez, kteří s jeho eruptivní fantasií dokázali udržet krok a přitom Jodoverse obdařili komplexním vizuálem zahrnujícím monumentální pohledy i mihotavé detaily. Čtenář promine poněkud obšírný úvod, ale pro pochopení Jodorowského díla je možná důležitější co to, co neudělal, než to, co udělal. Nyní k samotnému komiksu.

Duna nezemřela

Metabaroni jsou nejmocnějším rodem, který lze v Jodoversu najít. Jsou pokrevní kastou všemocných válečníků a jejich život se řídí přísnými a pro smrtelníka těžko pochopitelnými pravidly a rituály. Příběh rodu začíná na planetě Marmola, která byla obrovskou koulí z mramoru. Rod Castaků při jeho těžbě používal posvátný olej, jenž je ekvivalentem převzácného koření z planety Duna. Styčných bodů mezi Dunou a Jodorowského Metabarony lze najít více.

S přibývajícími stránkami a generacemi se Metabaroni stále více mechanizují a pomalu je opouští lidskost, kterou mají chránit. Jedním z nejdůležitějších rituálů klanu je totiž mrzačení vlastních dětí. Coby budoucí Metabaroni musí rodičům dokázat, že unesou bolest. Zničené končetiny a tkáně nahrazují umělými implantáty, které jim dodávají zvláštní schopnosti.

Na odlidštěné špici zvráceného řetězce Metabaronů stojí Ocelohlav, jemuž otec v záchvatu vzteku ustřelil hlavu. Aby rod mohl pokračovat dál, matka hlavu nahradila novou – ocelovou. Další pravidlo rodu totiž káže, že aby se mohl stát Metabaronem, musí syn přemoci a zabít otce.

Všudypřítomné a protivné násilí

Oidipovský motiv o mrzačení synů a zabíjení otců se táhne celou knihou, při soubojích hoří celé galaxie, občas praskne i samotný vesmír. Monumentálnější kulisy si rodina bojovníků přát nemohla. Právě při soubojích dochází ke koexistenci Jodorowského představivosti a Giménezovy obrazotvornosti.

To posvátné násilí, mrzačení a vraždění se člověku lehce zprotiví. Když čtete třístou stránku o otci, který svému synovi drtí milimetr po milimetru nohy, aby ho zmrzačená ratolest mohla později zabít, dostaví se pochyby o smyslu a zdravosti celé knihy. Jenže čteme Jodorowského. U něj věci nejsou takové, jaké se zdají být, a rozehrané příběhy v pozadí zvrácených dogmat nutí číst dál. Přeci za tím vším musí být něco víc.

Absolutní fantasie

Podobně jako Incal jsou Metabaroni poklonou postmoderně. Neexistuje jedna pravda, jedna cesta, jeden určující směr. Metabaroni jsou skrumáží science fiction, vesmírné mýdlové opery či antického dramatu, obsahují odkazy na japonská bojová umění a mnoho dalšího. Genialita knihy spočívá v tom, že vše působí přirozeně a funguje to spolu navzdory přítomnému chaosu a překotnosti.

Juan Giménez v pěti bodech

• narodil se 16. listopadu 1967 v argentinské Mendoze
• malbu studoval v Barceloně
• pro jeho styl je signifikantní důraz na technické a historické detaily
• podílel se na vizuálu snímku Heavy Metal (1981), animované a kultovního science fiction pro dospělé, která propojuje umění animace a hudby
• v roce 1992 začal s Alejandrem Jodorowskym vydávat Metabarony, sága si brzy získala popularitu po celém světě

Jodorowsky s Giménezem vytvořili originální, svébytný a funkční vesmír. Nad kapacitou Jodorowského mozku a rozpínavosti jeho fantasie zůstává rozum stát. Tam kde má smrtelník strop, on teprve začíná. Podobná reakce přichází při zkoumání Giménezovy kresby pod drobnohledem.

Pokud je Jodorowského ambicí dožít se tří set let, přejme mu to. Upřímně. Není jisté, zdali to vyjde. Jisté je, že by ten čas využil k něčemu podobně fascinujícímu, jako jsou Metabaroni. Ať už by to byl komiks, film, kniha nebo nějaké čisté umělecké médium budoucnosti. Protože Jodorowsky prostě nemůže žít jinak. Všechnu moc imaginaci!

• Alejandro Jodorowsky, Juan Giménez: Kasta metabaronů
• Crew, 2014
• překlad: Richard Podaný
• 522 stran, 1599 (váz.)/999 (brož.) Kč (brožované vydání v e-shopu Fantasye již za 899 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).