Volání, Dragon Age 2
 |
David Gaider: Dragon Age – Volání
Vypovězení řádu Šedých strážců z Fereldenu trvalo dvě stě let. Král Maric chce po letech nařízení zrušit, netuší však, že návrat tohoto řádu pro něj bude znamenat opět jen další komplikace. Jeden z jeho členů, Bregan, byl v Hlubokých cestách zajat zplozenci, nepřítelem z nejnebezpečnějších. A právě znalosti tohoto muže mohou být klíčem, jak na svět přivolat zničující Nákazu. Marik tak musí opustit své království a vydat se po čtrnácti letech opět do Hlubokých cest, protože on je jediný, kdo skupinu může dovést na místo, kde se nachází zajatý Šedý strážce. Odchází z města tajně a proti vůli svého rádce Loghaina, neboť jako jeden z mála ví, že celému království hrozí zkáza… Volání je volným pokračováním románu Ukradený trůn z cyklu knih podle RPG hry Dragon Age.
Bregan jim nedal čas se vzpamatovat. Vrhl se na prvního, chňapl po jeho
zahnutém meči a kopnul ho do hrudi. Netvor byl tak překvapený, že meč
pustil a zděšeně vykřikl. Bregan se otočil kolem své osy a sekl mečem
druhého zplozence do krku. Ten padl k zemi, držel se za zraněné hrdlo,
z kterého tryskala černá jícha.
Třetí zplozenec zaryčel, zvedl meč nad hlavu a seknul po Breganovi. Ten na
poslední chvíli uskočil stranou, nechal netvora, ať se převáží dopředu,
a udeřil ho do hlavy hruškou meče. Pozvedl meč, přehodil sevření na
jílci a zarazil ho zplozenci do zad. Ten zachrčel, když mu v ráně otočil
čepelí.
Vířivec, kterého odkopnul, se už vzpamatoval. S řevem se na něj vrhl,
vyrazil mu meč a zakousnul se mu do paže. Tesáky se zabořily hluboko do masa
a on cítil temnou nákazu, jak se mu mísí s krví. Kdyby byl kdokoliv jiný
než Šedý strážce, skončil by, tady a teď. Nakazil by se zhoubnou
chorobou, která přinášela šílenství, vidiny a nakonec i bolestivou
smrt.
Ale Šedí strážci zaplatili vysokou cenu za to, čím se stali. A měli
k tomu dobrý důvod.
Bregan zápolil s vířivcem, skřípal zuby, když mu zavřeštěl přímo do
tváře. Cítil jeho páchnoucí dech, viděl lesknoucí se černý jazyk
převalující se za dlouhými tesáky. Jekot dalších zplozenců se
přibližoval. Zápasili spolu na kamení a pak se mu podařilo uvolnit ruku a
zabořit prsty pod netvorovu bradu. Zplozenec vztekle zaječel, když mu
zvrátil hlavu, tlačil silněji a silněji, dokud netvor neměl úplně
napnutý krk.
A nakonec, když ho pouštěl, s ním trhnul dopředu. Zplozenec narazil
hlavou na stěnu průchodu, dost silně, aby se ozvalo tlumené křupnutí. Než
se mohl zorientovat, Bregan popadl meč a jediným plynulým pohybem se
vyšvihnul na nohy. Když se zplozenec pokusil vstát, seknul. Jednou. Dvakrát.
A bylo hotovo.
Zastavil se, lapal po dechu, když se opřel o zeď. V návalu slabosti
upustil meč. Zápach řinoucí se jíchy štípal v nose, přebíjel dokonce
i okolní pachy. Hučení bylo pronikavější, naléhavější. Hrozilo, že
přehluší všechny ostatní zvuky. Na okamžik opřel čelo o chladný kámen
a zavřel oči.
Nedaleko zaslechl zasyčení, a když Bregan otevřel oči a otočil se,
spatřil dalšího těžce obrněného zplozence, jak na něj běží s kopím.
Měl sotva čas to promyslet, hned za hrotem ratiště kopí chytil a silně
s ním trhnul proti zdi. Zplozenec klopýtnul a Bregan zvedl loket a nastavil
mu ho do tváře. Ozvalo se odporné zapraskání zubů a kostí. Netvor
zavrávoral nazad a Bregan mu kopí vytrhl. Otočil zbraň a prohnal její hrot
zplozencovým břichem.
Nečekal, až se netvor zhroutí k zemi, pustil ratiště a otočil se
k odchodu. Musel se odsud dostat. Rychle. Popadnul upuštěný meč a rozběhl
se do další velké otevřené místnosti. Byla plná sloupů, některé napůl
zhroucené, jiné se natahovaly ke vzdálenému stropu. Všechny pokrývaly
černé houby a plíseň. Všude tančily zářícím kamenem vyvolané
stíny.
Když se hnal místností, uviděl další zplozence, kteří do ní vběhli
před ním. Někteří z nich byli malí svíjivci se špičatýma ušima a
vyceněnými zuby. Když si ho všimli, natáhli luky a začali střílet
šípy. Dva prosvištěly kolem. Jeden ho zasáhl do ramene, ale on si ho
nevšímal a vyrazil proti nim. S hlasitým pokřikem Bregan pozvedl meč a
seknul s ním dolů, když se prosekával liniemi zplozenců. Ani si nevšímal
jednotlivých cílů, prostě jen silně seknul, pak se otočil a seknul znovu,
když mezi nimi probíhal. Jícha mu pokropila obličej, chvíli hrozilo, že ho
přemůžou mdloby, potlačil je však a bojoval dál.
Svíjivci se snažili vyrovnat řadu, nebylo však nic, co by mohli udělat.
Někteří ustoupili, chtěli se znovu zorganizovat, ale on už prorazil skrz.
Zatočil za roh do dalšího průchodu, a když obrovský vířivec zaryčel a
vyrazil mu vstříc, bezmyšlenkovitě ho mečem srazil k zemi a pokračoval
v běhu.
Musela tu být cesta ven. Musela. Tohle bylo něco jako pevnost, kterou před
dávnými lety opustili trpaslíci, když jejich prastaré království
zamořily tyhle stvůry. Kdyby jen dokázal najít cestu ven, dostat se zpátky
do Hlubokých cest…
Zastavil se v polovině popraskaného schodiště. Nedaleko za sebou slyšel
zplozence, stejně jako spoustu dalších před sebou. Připomínalo mu to
k životu se probouzející mraveniště. Svěsil ramena a sklonil hlavu,
ztěžka dýchal. Snažil se nevšímat si potu, co mu stékal do očí.
I kdyby se odsud dostal, kam by šel? Měl by být mrtvý. Správně by se měl
od zplozenců nechat zabít, pokud by to tedy udělali.
Díval se na meč ve své ruce. Byl umazaný sazemi, nepravidelně tvarovaný,
s ostrým a zahnutým hrotem, trochu připomínal velkou šavli. Jílec byl
zlomený a ovázaný kůží, jejíž původ Bregan vlastně ani znát nechtěl.
Mizerná práce, tím si byl jistý, ale dostatečně efektivní. Ten hrot mu
mohl snadno proseknout hrdlo, jen přiložit ke krku, jednou rychle trhnout a
bylo by.
Nebyl způsob, jak by z něj mohli dostat umístění Starých bohů.
V žádném případě nebude zodpovědný za začátek další Nákazy, za
další invazi těch stvůr do zemí na povrchu. Předpokládal, že mu
nemůžou prostě přečíst myšlenky, jinak by to už udělali, ale kdo ví,
jaké triky Architekt zná? Nejlepší bude, když jeho znalosti zemřou
s ním.
Zaťal zuby, pozvedl meč, zahnutý hrot téměř dokonale padl na jeho krk.
Vydat se do Hlubokých cest a zemřít tu v boji nebyl jeho nápad. Šlo
o stovky let starou tradici Šedých strážců, která ho k tomu donutila a
jíž se neochotně podvolil, tak jako všemu ve svém životě. Takhle to bude
lepší.
Čepel se zachvěla. Vydal zoufalé zakvílení, začal se třást. Nechal meč
klesnout k boku a zavřel oči, zatímco se jeho tělo otřásalo vzlyky.
Zplozenci se k němu začali hrnout z obou konců průchodu, ale on je
téměř nevnímal. Otupěle stál na schodišti a čekal, jeho mysl se
uzavírala v temnotě. Hučení vystoupalo v crescendo, s naléhavostí,
která se tlačila na okraje jeho vědomí a napínala je.
Bylo to v něm.
Zplozenci se na Bregana sesypali a strhli ho k zemi. Kousali do jeho masa,
bodali do něj několika ostrými předměty. Nekřičel ani se nebránil.
Odnesli zářící kámen, a když zavládla naprostá temnota, něco tvrdého
ho praštilo přes zátylek.
Takhle to bude lepší.
- přeložil: Jakub Mařík