Vlkodlaci už nejsou in, Dez se mění v tygra, Nina Berry: Tak trochu jiná
 |
Šifteři. Lidé, kteří se dokážou proměnit do podoby určitého zvířete v periodicky danou dobu. Knižně nejrozšířenějším druhem šifterů se stali vlkodlaci. Ale všechno jednou pomine a chudáci vlci pomalu vyházejí z módy. Zato tygři – chytří, silní, krásní a nebezpeční tvorové – jsou vyšší level. Je něco takového třeba chránit nebo zničit? Pro Desdemonu, která je pravděpodobně poslední tygří šifter na celé zeměkouli, je odpověď zrovna na tuto otázku důležitější než na všechny ostatní.
Dez ztratila veškeré sebevědomí, když jí doktor předepsal plastový korzet proti skolióze, a drží se spíš na spodních příčkách žebříčku popularity. Opancéřovanou holku přece nikdo nemůže mít rád. Jenže, právě tento typ dívek často potkává dobrodružství nevídaných rozměrů. To Dezino bylo odstartováno její první přeměnou. V tygra. A tím se jí odemykají dveře do úplně nového světa.
Společně s Calebem, který jí dal odpovědi na všechny otázky, jež v ní přeměna vyvolala, se vydává snad na jediné pro ni bezpečné útočiště. Do školy pro mladé šiftery dalších pěti přeživších druhů. Ale ti místo, aby spolupracovali a pohlédli do očí skutečnému nepříteli, který jich chladnokrevně vraždí čím dál víc, řeší jen potravní řetězec a vzájemné handrkování. Temná strana se blíží a je potřeba někdo natolik šílený, že znepřátelené šiftery sjednotí. Někdo s potřebnou mocí a elegancí. Tygr.
V poslední době se na trhu čím dál častěji objevují knihy psané z pohledu hlavního hrdiny. Tak trochu jiná je jednou z nich. Mnoho lidí takový styl preferuje, protože se svým oblíbencem mohou prožívat celý jeho příběh – od skrytých myšlenek, které se odehrávají v jeho hlavě až po skutečné činy. A, což je případ i díla Niny Berry, velmi dobře se to čte. Stránky se doslova otáčejí pod rukama. Má to ale jednu velkou nevýhodu, protože čtenáři si (většinou) přejí být ve středu dění, což u ich-formy není vždy možné.
Nina Berry v pěti bodech
- Vyrostla na bodysurfingu na Havaji.
- Sníh poprvé viděla až na University of Chicago, kde se naučila házet sněhové koule.
- Nyní žije a pracuje v Hollywoodu.
- Snaží se vést dokonale pohádkový život.
- Miluje cestování a čtení.
Postavy Tak trochu jiné jsou vykresleny celkem jednoduše, což složitějšímu světu kolem jen prospívá. Autorka se nezabývá jejich složitými popisy, spíš čtenáře nutí její hrdiny poznávat pomaloučku po malých a na první pohled bezvýznamných informacích. Téměř všichni jsou typičtí slušňáci, proto jediná věc, která jim chybí, je vtipnost. V celé knize se dá najít velmi málo rozhovorů, nad kterými by se čtenář zasmál. To je jako hledat gumáky v obchodu s potravinami (ale už se to taky někomu podařilo).
Jedno obrovské plus patří českému nakladatelství, protože se v Tak trochu jiné snažilo vyvarovat tomu, aby hrdinové v přímé řeči mluvili pražskou nespisovnou češtinou. Přesto některé z předpon či koncovek doslova bijí do očí a člověk, který na ně zvyklý, se nestačí divit, jaké bludy se tam mohou objevit.
Nina Berry napsala příběh, který je vhodný pro oddechové chvíle, protože ani jeho zápletka není nijak složitá, tudíž se u něj nemusí mozkové závity namáhat ve velkém množství. Avšak od začátku je plný akce, a kdo si počká, dočká se i pár (pro někoho) nečekaných zvratů. Radost z něj budou mít rozhodně náctileté dívky, pro které je určen – mohou si užít dobrý začátek nové a, při tak vysoké konkurenci, originální série. A i přesto, že obálka není nijak reprezentující, stojí to za přečtení.
- Nina Berry: Tak trochu jiná (Tak trochu jiná 1)
- Alpress; 2013
- překlad: Soňa Tobiášová
- obálka: Tomáš Řízek
- 286 stran, 249 Kč (v e-shopu Fantasye již za 224 Kč)
