Vlčí krev se pyšní hezkou obálkou, toť vše, Michaela Burdová: Vlčí krev (Syn pekel 1)
 |
Michaela Burdová startuje svou nově plánovanou trilogii Syn pekel prvním dílem, který nese název Vlčí krev. Začíná tak dobrodružství skrz naskrz prošpikované temnými bytostmi – vlkodlaky. Co se stane, když autorka připraví čtenáři místo pohádkového příběhu knihu se směsí násilí a sexu?
Aragen je Temnovlk a dcera svého otce každým coulem. Odvážná, zapálená pro věc, krutá. Ale zároveň nevyzpytatelná. A právě tato vlastnost maří všechny vztahy, které má s ostatními Temnovlky. Díky ní a žárlivosti je ochotná zabít i nějakého toho člena vlastní rodiny.
Mezi Temnovlky panuje strach, všem totiž hrozí vyhubení. Nežijí přímo tak, jak by si mnozí přáli, živí se masem zvířat a to jim nedělá moc dobře. Aragen je toho názoru, že by se Temnovlci konečně měli odvážit něco udělat a vyrazit lovit Pravé maso, tedy to lidské.
Tomu však může zabránit Neran, jeden z posledních žijících Weer worfů ve Velwetii, společně se svojí společnicí – kouzelnicí Liadel. Neran hledá pro svého nemocného bratra Étarlininy slzy, které mají moc ho uzdravit. Padne však do zajetí elfů, z něhož mu pomůže právě Liadel.
Čtenářky, pozor!
Michaela Burdová má za sebou již osm knih, proto lze ve Vlčí krvi pozorovat, že je již svým způsobem vypsaná. Zvládá si rozvrhnout základní schéma a obalit ho příběhem, následně nemá problém sepsat tento příběh čtivě a poutavě pro cílovou skupinu, která se donedávna sestávala z třináctiletých dívek. S Vlčí krví se však cílová skupina změnila, a to na čtenáře starší než patnáct let.
Autorka proto podstatnou měrou do knihy přidává několik aspektů, které mají dílo okořenit. Zejména pak sex a násilí. Není tedy divu, že Vlčí krev není určena mladým teenagerům. V každém případě se jedná o literaturu, která kvůli milostným pletkám zajímat spíše čtenářky – není to zkrátka typické čtivo pro mužské osazenstvo.
Michaela Burdová v pěti bodech
- Narodila se v Sestrouni u Příbrami.
- Kromě psaní se též věnuje kreslení.
- Její prvotinou byla kniha Strážci dobra z trilogie Poselství jednorožců.
- Kromě trilogie Poselství jednorožců napsala i tetralogii Křišťály moci.
- Vlčí krev je její osmou vydanou knihou.
To je ale vše, co může Burdová lidem nabídnout. Vlčí krev čtenáři přináší osvojenou strukturu, která po chvíli zprůhlední a následně se i rozpadne, plytké dialogy, nic neříkající příběh s pořádně okořeněnou omáčkou okolo, bez níž by se čtenář v klidu obešel.
Originalita nade vše?
Přitom samotný počátek Vlčí krve je napsán poutavě, člověka alespoň na chvíli zaujme. Ale s dalšími přečtenými odstavci mu nezbude nic jiného, než se chytnou za hlavu. Celá první část, věnující se Aragen a Temnovlkům, je plná nedotažených i plně nerozvinutých situací a scenérií. Jako by se Michaela Burdová rozhodla napsat kapitolu o předem určené délce, rozepsala ji se vší parádou a pak zjistila, že ji musí za chvíli ukončit. Mnozí by si mohli myslet, že jen přeskakují z jedné rozepsané situace do druhé a přitom se v žádné z nich nedozvědí to hlavní. Hlavně díky tomu vyvolá kniha ve čtenáři negativním dojem, protože na něj zapůsobí amatérsky.
Autorka jistojistě nezahálela a dala si za cíl být co nejvíce kreativní a vytvořit něco originálního, co by její dílo od ostatních na první pohled odlišovalo. To se jí povedlo, Michaela Burdová své vlkodlaky rozdělila hned na dvě podskupiny – Temnovlky a Weer worfy. Nelze si nevšimnout jisté podobnosti ve výslovnosti Weer worfa a anglického termínu werewolf. Jedná se téměř o dva identické pojmy, přičemž výsledek Michaely Burdové zní v konečném důsledku přinejmenším divně, s ohledem na původ jejího snažení.
Zároveň Temnovlci a Weer worfové a jejich činy nevypadají nijak strašně. Z popisů autorky nemá čtenář pocit, že jsou tyto bytosti krvelačné, vše působí jako neškodná hra. Tyto „odrůdy“ vlkodlaků by se měly raději schovat, aby nezpůsobily žádnou ostudu.
Temnovlci a Weer worfové, nic víc
Na Vlčí krvi toho čtenáře upoutá hodně. Jednou z věcí, která mu též může připadat podivná, je třeskutá kontrastnost toho, co je ve Velwetii normální – tedy dobré – a toho, co je špatné. Čtenáři je v knize víceméně předkládáno, že Weer worfové a Temnovlci jsou jediné zlo v zemi a všichni zbrojí proti nim. Zde se dostavuje jednotvárnost příběhu, kde se Michaela Burdová dostává do slepého bodu a nijak ho neřeší.
A zejména toto je věc, která podkopává smysluplnost celé knihy – autorka čtenáři předhodila něco, co by se dalo považovat pouze za hrubý a neucelený koncept, z něhož se teprve něco stane. V každé kapitole se lze setkat s rozpracovaným námětem, který se však nedočkal kloudného zakončení. Nejhorší na tom je, že to většině čtenářkám Burdové nevadí a pochvalují si tak každé její dílo.
Říká se, že v jednoduchosti je krása, ale Vlčí krev působí minimalisticky, ba přímo nedotaženě. Michaela Burdová buďto šlápla ve své tvorbě vedle, nebo musí zlepšit hned několik věcí.
- Michaela Burdová: Vlčí krev (Syn pekel 1)
- Fragment, 2013
- obálka: Petr Vyoral
- 224 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
