Vladimír Šlechta a elf Thompson se v bažině Orcigardu neztratí, Vladimír Šlechta: Orcigard (Likarijská trilogie 3)
 |
Byla nebyla, rozkládala se uprostřed mapy fantasy světa velká neplodná bažina. Žili v ní goblini, chátraly v ní staré stavby plné pokladů a odehrávala se tu drobná lidská, elfí a gobliní dramata. Prostředí jako stvořené pro fantasy v zálesáckém stylu Vladimíra Šlechty.
Silva to má v životě těžké. Její šlechtický tatínek jí kdysi dovolil studium vysoké školy a ona tak v krutém středověkém světě skončila jako přestárlá a přemoudřelá šestadvacetiletá panna, která si navíc o sobě myslí, že každým dnem tloustne. Naštěstí má ale koníček, čtení knih o bažinatém Orcigardu a kreslení jeho přibližné mapy. Když se proto naskytne možnost vyrazit přímo do terénu a prozkoumat stavbu, která tu zůstala po prastaré vymřelé rase pterrů, neváhá ani na chvíli. Jenže to by to nebyl dobrý příběh, kdyby se něco nezvrtlo.
Fantasy s mnoha lákadly
Orcigard je kniha, která dokáže okouzlit tím, jak spojuje mnoho rozdílných věcí dohromady. Vladimír Šlechta sám přiznává, že svazek vznikl na půdě her na hrdiny, a tak dobrodružství hlavních hrdinů často připomenou osudy skupiny hráčů, kteří se vydají plnit quest na tajemnou, nebezpečnou a rozsáhlou lokaci. Ostřílený český spisovatel to ale podává takovým způsobem, že herní prvky tu plní jen bonusovou roli, protože jako středobod slouží dynamický příběh. Nabídne nejen zajímavou atmosféru pro zdánlivě obyčejnou fantasy, ale i mnoho zvratů a postav.
Mezi nimi samozřejmě zastává ústřední místo Silva, která není typická uťápnutá ženuška, ale zároveň ani silná hrdinka, která by nepřátele nakopla mezi nohy a se všemi ostatními se vyspala. Vývoj jejího charakteru dává od první do poslední stránky smysl a přinutí čtenáře, aby si ji zamilovali. Po jejím boku ovšem stojí i řada dalších hrdinů, kteří si nárokují svůj díl pozornosti, ať už jde o inteligentního černého jednorožce, který se živí lidským masem a který zavrhnul svého ďábelského stvořitele, nebo o Thompsonovo komando, z něhož čím dál tím víc vystrkuje hlavu mladý Čolek. Ten ostatně dostal vlastní roli v samostatném textu.
Vladimír Šlechta v pěti bodech
- Vladimír Šlechta se narodil roku 1960 v Liberci, většinu života však prožil v Českých Budějovicích.
- V roce 1994 vystudoval Stavební fakultu ČVUT – obor vodní stavby, a vodohospodářství ho provází v různých podobách celým jeho životem.
- Svoji první povídku s názvem Legendární zbraň publikoval v roce 1993 v časopise Ikarie. Byla to první předzvěst série knih o majoru Oggerdovi, která v současné době čítá již pět knih (Projekt: Berserk, Ostří ozvěny, Kyborgovo jméno, Střepy z apokalypsy a Keltská brána).
- Dalším významným projektem Vladimíra Šlechty je cyklus Krvavé pohraničí, který definoval hranice nového fantasy subžánru – zálesácké fantasy.
- Mimo tyty cykly ještě přispěl do série JFK (díl č. 26 – Pár kapek krve) a napsal několik dalších povídek do různých časopisů a sborníků.
Ano, Orcigard totiž není celistvý příběh. Místo toho se jedná o kombinaci jednoho kratšího románu (Pekelný kůň), dvou novel (Hromada zlata, Krysí zub) a něčeho, co se nedá nazvat jinak než teaser (Nenávist). Třebaže celý svazek nese podtitul „závěrečná kniha Likarijské trilogie“, stálí čtenáři Vladimíra Šlechty už si všimli, že trilogie je velmi volný výraz. Orcigard spíš funguje jako spojovník mezi Thompsonovou érou a trilogií Gordonova země, která v roce 2013 začíná vycházet v druhém vydání. Přesto tak kniha činí v typicky šlechtovském stylu – na povrch tu sice tu a tam vyplavou jména a skutečnosti, které odkazují na různé postavy a události ve světě Krvavého pohraničí, to ale neznamená, že by text nebyl srozumitelný pro někoho, kdo Šlechtu v životě neotevřel. Naopak. Všechno tu dává smysl a neznalého čtenáře spíš navnadí, aby si od autora sehnal i další díla.
Poslední věcí, která dokáže v Orcigardu překvapit a která se opět váže ke Šlechtovu stylu, je fakt, že autor svůj svět velmi volně staví i na atmosféře Ameriky v době postupné kolonizace bílým mužem. Tentokrát tahle nálada vystupuje především v Čolkově textu Krysí zub, který rozvíjí téma zakládání náboženské osady na zemi původních elfských obyvatel. I samotný Orcigard a tajemství pterrské říše, která se tu kdysi rozkládala, by ale mohl odkazovat na americké dějiny – Aztéky, Inky nebo civilizaci Mayů.
Šlechty se těžko vzdává
Závěrečná kniha Likarijské trilogie tak nejvíce zamrzí tím, že vlastně nemá žádný pořádný konec. Ústřední roli tu hraje úvodní román Pekelný kůň o Silvě a Orcigardu, který doplňují další příběhy jak Silvy, tak dalších hrdinů knihy a Krvavého pohraničí. A třebaže se Šlechta skutečně snažil učinit závěr dramatickým a důstojným uzavřením trilogie, víc než co jiného je to jenom teaser na Gordonovu zemi. Tu by si ale čtenáři museli pořídit tak jako tak, protože od autorova stylu a pojetí fantasy, které působilo originálně před deseti lety a působí ještě originálněji dnes, se člověk jen těžko odtrhává.
- Vladimír Šlechta: Orcigard (Likarijská trilogie 3)
- Brokilon, 2012
- obálka: Michal Ivan
- 398 stran, 288 Kč (v e-shopu Fantasye již za 259 Kč)
